Daft Punk: Roboti s lidským srdcem, kteří naučili svět znovu milovat disco

Dva Francouzi. Dvacet let na vrcholu hudební scény. A přesto téměř nikdo nezná jejich skutečné tváře. Thomas Bangalter a Guy-Manuel de Homem-Christo, známí světu jako Daft Punk, dokázali něco neuvěřitelného. Povýšili anonymitu na uměleckou formu a změnili vnímání elektronické hudby. V jejich podání přestala být jen chladným „pípáním“ strojů a stala se zážitkem plným nostalgie, euforie a nefalšovaných lidských emocí. Jaký je příběh robotů, kteří vrátili lesk zaprášenému disku?

Když se v 90. letech objevili na scéně, taneční hudba se brala smrtelně vážně. Daft Punk šli opačným směrem. Nasadili si helmy, vytvořili si mytologii robotů a vrátili do hudby zábavu. Pod lesklým povrchem masek se ale skrývali geniální producenti s vizí, která předběhla dobu.

Od ložnicového house k vesmírnému disku

Jejich debut Homework (1997) byl manifestem tzv. „French Touch“ scény. Bylo to syrové, drzé a neuvěřitelně chytlavé album, které vzniklo doslova v dětském pokoji. Skladby jako hypnotická Around the World nebo Da Funk ukázaly, že i s minimem prostředků se dá udělat maximální hluk. Byl to zvuk undergroundu, který prorazil do mainstreamových rádií.

O čtyři roky později ale přišel šok. Album Discovery (2001) znělo úplně jinak. Syrovost byla pryč, nahradila ji naleštěná produkce a především – masivní vykrádání (sampling) zapomenutých hitů ze 70. a 80. let. Daft Punk vzali staré disco a soft-rock, které všichni považovali za kýč, a přetvořili je v něco futuristického a zároveň hluboce nostalgického.

Skladby jako One More Time nebo Harder, Better, Faster, Stronger se staly hymnami generace. Celý zážitek navíc umocnilo propojení s japonským anime. Celé album sloužilo jako soundtrack k němému animovanému filmu Interstella 5555, který vizualizoval příběh unesené mimozemské kapely. Roboti najednou měli duši.

Pyramida, která změnila pravidla hry

Do poloviny nultých let vypadaly koncerty elektronické hudby často stejně: chlapík za stolem kouká do laptopu a občas zvedne ruce. Byla to nuda.

Pak přišlo turné Alive 2006/2007. Daft Punk se zjevili na pódiu uvnitř obří, zářící LED pyramidy. Byla to vizuální revoluce. Světelná show reagovala na každý beat, energie v davu se rovnala největším rockovým koncertům. Toto turné navždy změnilo způsob, jakým se prezentuje taneční hudba naživo, a nastavilo laťku pro všechny budoucí EDM festivaly.

Magnum Opus: Návrat k analogu

V roce 2013, kdy celý svět tvořil hudbu na levných softwarech v noteboocích, udělali Daft Punk svůj nejodvážnější krok. Rozhodli se nahrát album postaru.

Random Access Memories (2013) je jejich mistrovské dílo a milostný dopis hudební historii. Pronajali si nejdražší studia světa, najali špičkové živé muzikanty a vše nahrávali na analogové pásy. Chtěli, aby hudba „dýchala“.

Ke spolupráci přizvali své hrdiny – kytaristu Nilea Rodgerse z legendární disco kapely Chic a otce syntezátorové hudby Giorgia Morodera. Výsledkem byl globální megahit Get Lucky a album, které získalo Grammy za desku roku. Pro audiofily a milovníky vinylů je RAM díky své zvukové kvalitě a dynamice absolutním klenotem.

Epilog

A pak, stejně náhle, jako se objevili, zmizeli. V únoru 2021 zveřejnili video nazvané jednoduše „Epilogue“. Využili v něm scénu ze svého staršího filmu Electroma, kde jeden z robotů exploduje a druhý odchází do západu slunce.

Žádná tisková zpráva, žádné dramatické rozhovory. Jen tichý konec jedné éry. Daft Punk odešli na absolutním vrcholu, bez jediné špatné desky na kontě. Zůstala po nich hudba, která dokázala, že i pod chladným kovem se může skrývat vřelé, lidské srdce.

Dočetli jste až sem? Skvělé! Teď je čas ponořit se do naší nabídky a najít si svůj nový oblíbený vinyl.