Desky, které se měly jmenovat úplně jinak Příběhy za názvy alb

Název alba bývá něco jako jeho tvář. Dokáže vyvolat emoci ještě dřív, než se ozve první tón, a často nese celý příběh, který hudba vypráví. Některé názvy jsou promyšlené roky, jiné vzniknou během pár minut a některé se prostě zrodí z náhody. Mnoho ikonických alb se přitom původně mělo jmenovat úplně jinak – a kdyby k tomu opravdu došlo, možná by dnes vypadala celá hudební historie jinak.

Beatles – Abbey Road, které mělo být Everestem

Když Beatles dokončovali nahrávání svého posledního společného alba, nebylo ještě jasné, jak se bude jmenovat. Inženýr Geoff Emerick kouřil cigarety značky Everest a název se kapela rozhodla použít jako pracovní titul. Měl symbolizovat něco monumentálního, výšiny, které čtyři kluci z Liverpoolu dosáhli. Zvažovalo se dokonce, že se kvůli obalu vydají do Himálaje a vyfotí se na úpatí hory. Nakonec ale zvítězila lenost i praktičnost. „Proč jezdit až do Nepálu, když máme přece přechod před studiem?“ zaznělo tehdy v nahrávací místnosti. A tak vznikla slavná fotografie, na níž čtveřice přechází přechod na londýnské Abbey Road. Název studia se stal i názvem alba, které dnes zná celý svět. Ironií osudu právě tahle spontánní volba dala vzniknout jednomu z nejikoničtějších obalů všech dob.

Nirvana – Nevermind místo Sheep

Kurt Cobain nebyl muž plánů, spíš intuice. Když Nirvana připravovala své druhé album, měl ho v hlavě pod pracovním názvem Sheep. Mělo to být ironické – narážka na ovčí poslušnost společnosti, která následuje, aniž by přemýšlela. Cobain se ale během nahrávání cítil čím dál víc rozpolcený, vyčerpaný a zároveň fascinovaný absurditou světa kolem sebe. „Nevermind“ pronesl údajně při rozhovoru s bubeníkem Davem Grohlem, když odmítl řešit jednu z nekonečných debat o mixu. Dvě obyčejná slova, která se proměnila ve filozofii celé generace devadesátých let. Název, který původně nic neznamenal, se stal symbolem rezignace i autenticity zároveň. A deska, která se měla jmenovat Sheep, nakonec spustila revoluci.

Pink Floyd – Temná strana měsíce, která málem nebyla

Když Pink Floyd v roce 1972 testovali svůj nový materiál na koncertech, hráli skladby pod názvem Eclipse: A Piece for Assorted Lunatics. Název The Dark Side of the Moon už totiž používala jiná britská kapela – Medicine Head. Až když jejich album propadlo, získali Floydi práva použít původní pojmenování. Byla to šťastná náhoda. The Dark Side of the Moon se stalo nejen jedním z nejprodávanějších alb všech dob, ale také symbolem vnitřního konfliktu, zmatku a křehké rovnováhy lidské psychiky. Kdyby se deska jmenovala Eclipse, možná by zněla stejně, ale nezněla by tak hluboko. Název jí dal rozměr, který přesahuje hudbu samotnou – poetický, melancholický, univerzální.

Radiohead – OK Computer, zrozené z věty mimo kontext

Radiohead si v devadesátých letech prošli obdobím, kdy nechtěli být tím, čím se stali. Po úspěchu The Bends hledali nový směr a psali skladby, které se více opíraly o atmosféru než o melodii. Pracovní název jejich třetí desky zněl Your Home May Be at Risk If You Do Not Keep Up Payments – ironická věta z britských televizních reklam na hypotéky. Nakonec ale padla jiná fráze, vyslovená během nahrávání v dodávce – „OK, computer…“ Měla to být prostá reakce na navigaci, která selhala, ale v ústech Thoma Yorka zazněla jako metafora vztahu člověka a technologie. Název, který se zrodil náhodou, přesně vystihl nervozitu doby. A i když album mohlo mít jakýkoli jiný titul, žádný by tak výstižně nepojmenoval konec devadesátých let.

Fleetwood Mac – Rumours, které mělo zůstat bezejmenné

Vznik legendární desky Rumours provázely hádky, rozchody, aféry i naprosté vyčerpání. Každý z členů kapely psal o svém vlastním rozchodu, zatímco ostatní o tom všem věděli. Původně se uvažovalo, že album nebude mít žádný název – že se prostě vydá jako bezejmenný projekt, který nebude potřebovat vysvětlení. Nakonec ale zvítězila ironie. Všechno, co kapelu ničilo, se stalo obsahem písní. „Rumours“ – pomluvy, šeptanda, drby – bylo přesně to slovo, které celý ten chaos shrnulo. Vznikla deska, která se stala soundtrackem milostného rozkladu i zázrakem soudržnosti zároveň.

David Bowie – Heroes, které mělo být o tichu

David Bowie měl rád koncepty. Každé album mělo svůj svět, estetiku i jazyk. Když v Berlíně nahrával Heroes, přemýšlel původně o názvu The Sons of the Silent Age, podle jedné z písní na desce. Chtěl tím zachytit generaci lidí, kteří žijí v šedi studené války, v tichu mezi dvěma bloky, mezi Východem a Západem. A pak se během jednoho dne vše změnilo. V okně studia Hansa Bowie zahlédl svého kytaristu Frippa, jak se líbá s přítelkyní u berlínské zdi. Ten obraz se stal písní – a píseň dala jméno celé desce. „Heroes“ nebylo plánované, ale spontánní, stejně jako láska, kterou symbolizovalo. Název, který původně měl být o tichu, se stal výkřikem naděje.

Když jméno mění osud

Hudební historie je plná takových náhod. Někdy vznikne název z cigaretové krabičky, jindy z věty pronesené v dodávce nebo z okamžiku, kdy někdo zapomene, že existuje jiná kapela se stejným jménem. A přesto právě tyto drobnosti často určují, jak se album zapíše do dějin. Název není jen estetická volba – je to klíč k emocím, které hudba vyvolává.

Když si pustíš Abbey Road, Nevermind nebo The Dark Side of the Moon, neslyšíš jen písně, ale i okamžiky nerozhodnosti, kdy mohlo všechno dopadnout jinak. A možná právě proto nás hudba nikdy nepřestane fascinovat – protože i ty největší legendy vznikly z malých rozhodnutí, která tehdy nikomu nepřipadala důležitá.

Dočetli jste až sem? Skvělé! Teď je čas ponořit se do naší nabídky a najít si svůj nový oblíbený vinyl.