Doručení již od 59 Kč.
Zákaznická podpora:info@vinylgarden.cz
    Domů / Blog / Historie hip hopu: vývoj žánru v USA a Velké Británii

    Historie hip hopu: vývoj žánru v USA a Velké Británii

    Úvod

    Hip hop je nejen hudební žánr, ale komplexní kulturní hnutí, které zahrnuje rap (MCing), DJing, breakdance a graffiti art – často označované jako čtyři pilíře hip hop. Zrodil se na ulicích newyorského Bronxu v 70. letech 20. století a během půlstoletí se rozšířil do celého světa. Dnes patří hip hop k nejvlivnějším hudebním směrům globálně a významně ovlivňuje módu, jazyk i další aspekty popkultury. Ve Spojených státech – kolébce hip hopu – prošel žánr několika fázemi vývoje od undergroundových začátků po masovou popularitu. Také ve Velké Británii se od 80. let vyvinula svébytná hiphopová scéna, byť v menším měřítku. Následující analýza chronologicky mapuje historii hip hopu od 70. let až do současnosti, představuje klíčové osobnosti a události jednotlivých období a rozebírá společenský kontext i kulturní dopady tohoto fenoménu.

    Hip hop v roce 2023 oslavil 50 let existence a z původně lokální subkultury se stal dominantním proudem populární hudby. Ve druhé dekádě 21. století se rap dokonce stal komerčně nejúspěšnějším hudebním žánrem v USA. Tvářemi současné rapové scény jsou hvězdy jako Kendrick Lamar či Drake, kteří kontinuálně lámou hitparády. Abychom pochopili, jak se hip hop dostal až sem, musíme se vrátit na začátek – k blokovým párty v Bronxu v 70. letech.

    Počátky v 70. letech (USA)

    Zrod hip hopu se tradičně datuje k 11. srpnu 1973, kdy DJ Kool Herc (Clive Campbell) uspořádal se svou sestrou Cindy „Back To School Jam“ v obytném domě na adrese 1520 Sedgwick Avenue v Bronxu, NYC. Během této komunitní párty předvedl nový DJský trik: prodlužování bubenických breaků ve funkových a soulových skladbách pomocí dvou stejných desek – tzv. Merry-Go-Round, čímž položil základ pro breakbeat. Na tyto prodloužené rytmické pasáže začali MCs (rapperi) rytmicky rapovat rýmy a tanečníci (B-boys a B-girls) rozvíjeli breakdance. Současně se mládež realizovala i ve výtvarné sféře pomocí graffiti na zdech a vlakových soupravách. Tyto čtyři prvky – DJing, MCing (rap), breakdance a graffiti – byly brzy sjednoceny pod hlavičkou hip hop a označeny jako „čtyři pilíře hip hopu“ (termín prosadil Afrika Bambaataa v pozdějších letech).

    První hiphopová scéna byla úzce spjata s afroamerickou a latinskou komunitou v Bronxu, která čelila v 70. letech chudobě, kriminalitě a úpadku měst. Hip hop se zrodil jako kreativní a mírumilovná alternativa pouličních gangů – například Afrika Bambaataa, bývalý člen gangu Black Spades, založil v roce 1975 kolektiv Universal Zulu Nation, který propagoval jednotu skrze hudbu a tanec. Živá vystoupení DJů a MCs se šířila v Bronxu a dalších městských částech New Yorku formou blokových párty, parkových jamů a battlů. V této oldschoolové éře nešlo zpočátku o nahrávky – hudba existovala hlavně v live podobě na block parties. Přelom nastal koncem 70. let, kdy se hip hop poprvé dostal na desky a do rádií.

    • 1979: průnik do mainstreamu. V září 1979 vychází singl „Rapper’s Delight“ od tria Sugarhill Gang – první komerčně úspěšná hiphopová nahrávka. Tato chytlavá skladba se probojovala do amerického žebříčku Billboard Hot 100 (jako vůbec první rapový song v historii) a celosvětově prodala miliony kusů. „Rapper’s Delight“ představil rap širokému publiku a ukázal, že hip hop může fungovat i v nahrávacím průmyslu. Krátce poté následovaly další nahrávky – například Kurtis Blow vydal roku 1980 hit „The Breaks“ (první zlatý singl rappera) – a hip hop začal přerůstat rámec pouliční kultury.

    Klíčové osobnosti 70. let: DJ Kool Herc, který svými breakbeaty položil technický základ žánru; Afrika Bambaataa, vizionář propojující hudbu s posláním míru a jednoty; Grandmaster Flash, průkopník DJských technik (např. rychlý backspin), jenž se se svou skupinou The Furious Five koncem dekády vypracoval mezi přední jména scény. Tito pionýři připravili půdu pro bouřlivý rozmach hip hopu v následujícím desetiletí.

    80. léta: Old school rozkvět a zlatá éra hip hopu

    Začátek 80. let navázal na prvotní úspěchy rapových singlů a rozvinul hip hop do podoby plnohodnotného žánru populární hudby. Období zhruba od roku 1983 do poloviny 80. let bývá označováno jako old school hip hop, po němž následovala tzv. „zlatá éra“ druhé poloviny 80. letbleumag.com. V této době se zformovaly základní stylistické rysy rapu a objevila se první generace hvězd, které posunuly hip hop z undergroundu do celonárodního povědomí.

    • Sociálně uvědomělý rap: Zásadním mezníkem se stala skladba „The Message“ od Grandmaster Flash & The Furious Five (1982). Poprvé přinesla do rapu otevřenou sociální kritiku – autenticky vylíčila tvrdou realitu života v chudinských čtvrtích („It’s like a jungle sometimes, it makes me wonder how I keep from goin’ under“). Magazín Rolling Stone později označil „The Message“ za největší hiphopovou skladbu všech dob a vyzdvihl, že jako první využila rytmickou sílu rapu k pravdivému popisu moderního života ve vnitroměstském ghettu. Tento počin otevřel cestu politicky a společensky laděnému rapu, kterému se později věnovali interpreti jako Public Enemy či KRS-One.

    • Run-D.M.C. a nástup hip hopu do MTV: V polovině 80. let zaznamenal hip hop výrazný posun do mainstreamu díky skupině Run-D.M.C. Tito tři MCs z Queens prosluli syrovým zvukem kombinujícím rap s rockovými prvky a minimalistickými beaty od producenta Ricka Rubina. Jejich průlom nastal, když se remixem rockové klasiky „Walk This Way“ (1986) s kapelou Aerosmith dostali do vysoké rotace na MTV – poprvé se tak rapový klip prosadil na hudební televizi. V roce 1986 vydali Run-D.M.C. album Raising Hell, které se stalo multiplatinovým a spolu s debutem Beastie Boys Licensed to Ill (1986) přineslo hip hop na vrchol albového žebříčku Billboard. Právě Licensed to Ill od Beastie Boys bylo vůbec první rapové album #1 v hitparádě Billboard 200, což dokládá, jak hip hop koncem 80. let prorazil do hlavního proudu. Úspěch Beastie Boys – tří bělošských rockerů-rapperů – také ukázal, že hip hop začíná oslovovat širší, rasově různorodé publikum.

    • „Zlatá éra“ a nové styly: Druhá polovina 80. let bývá hiphopovými historiky považována za zlatou éru, kdy se žánr rychle vyvíjel a experimentoval s novými styly. Objevila se řada dnes legendárních umělců a skupin: Public Enemy (od 1987) s radikálně politickými texty a revoluční produkcí Bomb Squad, Eric B. & Rakim přinesli sofistikovanější flow a práci se samply, Boogie Down Productions a KRS-One propagovali „edutainment“ (spojení zábavy a poučení) a N.W.A z Los Angeles (album Straight Outta Compton, 1988) šokovali drsným „gangsta“ rapem popisujícím policejní brutalitu a život gangů na západním pobřeží. Rap se v té době rozrůznil – vedle společensky uvědomělých skladeb existovaly partypříběhy i kontroverzní vulgární texty. Hiphopová kultura pronikala i do filmu (Wild Style 1983; Beat Street 1984) a zejména do televize: v roce 1988 odstartovala na MTV show „Yo! MTV Raps“, která poprvé přinesla rapové videoklipy masovému televiznímu publiku. Tento pořad zásadně pomohl globalizaci hip hopu – během pár let se rap díky MTV stal fenoménem od Evropy po Asii. Jak poznamenal jeden z moderátorů, Yo! MTV Raps doslova „vyneslo hip hop na mapu po celém světě“.

    • Průnik do hudebního průmyslu: Ke konci 80. let byl hip hop už pevnou součástí americké popkultury. V roce 1988 vznikl prestižní časopis The Source věnovaný rapové hudbě a o rok později (1989) americká Národní akademie hudebního umění a věd poprvé udělila Cenu Grammy v kategorii rap (Best Rap Performance získali DJ Jazzy Jeff & The Fresh Prince za hit „Parents Just Don’t Understand“). Byť tato cena tehdy nebyla vysílána v TV (což vedlo k bojkotu ceremoniálu ze strany některých rapperů), šlo o důležitý moment uznání žánru hudební institucí – jak na pódiu prohlásil veterán Kool Moe Dee: „Rap je tu, aby zůstal“. Hiphopoví umělci se zároveň stali novými celebritami: například Fresh Prince (Will Smith) přešel od hudby k herectví a od roku 1990 zářil v populárním sitcomu.

    Klíčové osobnosti 80. let: Run-D.M.C. (Joseph „Run“ Simmons, Darryl „DMC“ McDaniels a Jam Master Jay) – první rapová supergroup; LL Cool J – první úspěšný sólový rapper s romantickým i tvrdým projevem; Public Enemy (Chuck D, Flavor Flav) – hlas černošského protestu v rapu; Rakim – inovátor lyriky a flow; N.W.A (Dr. Dre, Eazy-E, Ice Cube ad.) – průkopníci gangsta rapu; Salt-N-Pepa – ženské rapové trio, které otevíralo dveře ženám v hip hopu; DJ Jazzy Jeff & The Fresh Prince – duo, které získalo první rapovou Grammy. Tito a další definovali směr, jímž se žánr vydal na prahu 90. let.

    90. léta: Gangsta rap, regionální scény a celosvětová expanze

    Hiphopová revoluce pokračovala v 90. letech – žánr dále rostl komerčně i umělecky a začal dominovat hudebnímu průmyslu. Začátek dekády byl ještě ve znamení doznívající „zlaté éry“: alba jako Fear of a Black Planet (1990) od Public Enemy či The Low End Theory (1991) od A Tribe Called Quest ukazovala vrchol formy inteligentního, inovativního rapu. Zároveň však nastal boom „gangsta rapu“ – stylu explicitně líčícího násilí, drogy a život gangů, který se zrodil na západním pobřeží USA.

    • West Coast vs. East Coast: Počátkem 90. let se centrum hip hopu přesunulo do Kalifornie díky Dr. Dre a jeho labelu Death Row Records. Dreův přelomový sólový debut The Chronic (1992) definoval zvuk G-Funk (funkové samply, pomalé groovy, melodický syntezátor) a představil světu Snoopa Dogga. V návaznosti vyšla alba dalších západních hvězd (Ice Cube, Tupac Shakur aj.), která katapultovala Los Angeles na špičku rapové scény. New York ovšem brzy odpověděl vlastní novou generací: roku 1993 debutovala skupina Wu-Tang Clan z Brooklynu s kultovním albem Enter the Wu-Tang (36 Chambers), 19letý Nas ohromil kritikou i fanoušky deskou Illmatic (1994) a objevil se Notorious B.I.G. alias Biggie Smalls, jehož album Ready to Die (1994) z dílny Bad Boy Records (šéfovaného Seanem „Puff Daddy“ Combsem) vrátilo New York do hitparád. Tím začala mediálně vděčná rivalita Východ vs. Západ, při níž se ostře vymezovali zástupci obou scén. V textech i na veřejnosti probíhaly slovní přestřelky (proslulý beef Tupac vs. Biggie), které bohužel přispěly k tragédiím: v roce 1996 byl v Las Vegas zastřelen Tupac Shakur a o půl roku později v Los Angeles i Christopher „Notorious B.I.G.“ Wallace. Oba mladí rappeři, považovaní za krále Západu a Východu, tak přišli o život na vrcholu kariéry při dodnes nevyjasněných vraždách. Jejich smrt ukončila jednu éru – ostrá pobřežní rivalita poté utichla – a symbolicky ukázala temnou stránku gangsta rapové éry.

    • Komerční triumf hip hopu: Druhá polovina 90. let se nesla ve znamení obrovské popularity rapu napříč celými USA. Po odchodu Tupaca a Biggieho nastoupili noví headlineri: Puff Daddy (Diddy) dominoval hitparádám hity věnovanými zesnulému Biggiemu, Jay-Z z Brooklynu se vypracoval v jednoho z nejúspěšnějších rapperů vůbec (album Vol. 2... Hard Knock Life měl multiplatinový úspěch v 1998) a jih USA vyslal do boje duo OutKast z Atlanty, které si svým originálním pojetím vysloužilo respekt kritiky i fanoušků. Když Andre 3000 z OutKastu na Source Awards 1995 vzkázal publiku „The South got something to say“ („Jih má taky co říct“), byl to moment, který zpětně mnozí označují za přelom pro jižanské rapery – dosud přehlížený jih USA se přihlásil o slovo. Do konce dekády už atlantský OutKast sbíral ceny Grammy a otevíral cestu dalším talentům z jižních států (Scarface a Geto Boys z Texasu, Master P a jeho No Limit Records v Louisianě, duo UGK a další). Dirty South scéna přinesla nové zvuky a slang, čímž obohatila celkovou paletu hip hopu.

    • Žánrová diverzita: 90. léta ukázala, že hip hop není monolit – vznikla řada subžánrů a regionálních stylů. Vedle mainstreamového gangsta rapu existoval „conscious rap“ (uvědomělý rap) – např. Mos Def, Common či The Fugees (Lauryn Hill) mísili prvky soulu a reggae s komentářem k sociálním tématům. Scéna tzv. alternative hip hopu nabídla eklektická alba jako Beats, Rhymes & Life od A Tribe Called Quest nebo experimenty producenta DJ Shadow. Rap se také pevně propojil s R&B – spolupráce rapperů a zpěváků dala vzniknout mnoha hitům a rozhlasovým „slow jamům“. Výrazně se prosadily i raperky: Queen Latifah a MC Lyte vyšlapaly cestičku už v 80. letech, v 90. letech zazářila Lauryn Hill (její The Miseducation of Lauryn Hill získalo v 1999 Grammy za Album roku, jako jedno z prvních hiphopových alb vůbec) a také tvrdší rapperky jako Lil’ Kim, Foxy Brown či Missy Elliott rozbily stereotypy v mužském světě rapu. Závěr dekády patřil i bílé senzaci z Detroitu – v roce 1999 debutoval Eminem a svým provokativním stylem a technickou zdatností oslovil masy posluchačů napříč rasami.

    Hip hop se v 90. letech stal globálním fenoménem – rapové skladby kralovaly hitparádám, klipy rotovaly na MTV po celém světě a vznikaly nové scény od Evropy po Asii. Žánr také začal pronikat do vysoké politiky a společenských debat: texty N.W.A nebo Ice-T se řešily v médiích kvůli vulgaritě a údajné podpoře násilí, na druhé straně rappeři jako Tupac či Public Enemy byli vnímáni jako hlas protestu proti rasismu a chudobě. V roce 1992 hymna „Fuck tha Police“ od N.W.A. neblaze rezonovala v souvislosti s nepokojy v Los Angeles po zbití Rodneyho Kinga; v roce 1995 se zase 2Pacovo emotivní „Dear Mama“ dostalo do Smithsonian institutu jako kulturně významná nahrávka. Hip hop tak v 90. letech dokázal současně bavit, šokovat i mobilizovat – stal se nedílnou součástí společenského diskursu.

    Klíčové osobnosti 90. let: Dr. Dre – producent definující zvuk západního pobřeží; Tupac Shakur – charismatický básník ghetta a ikona West Coast; The Notorious B.I.G. – král East Coast s nesrovnatelným flow; Jay-Z – ztělesnění byznysového úspěchu rappera; Wu-Tang Clan (RZA, Method Man, Ol’ Dirty Bastard ad.) – kolektiv, který změnil pravidla hip hopu; OutKast – duo, které proslavilo atlantský sound; Missy Elliott – inovativní rapperka a producentka; Eminem – prvný globálně úspěšný bělošský rapper. Tato jména (a mnohá další) zajistila hip hopu dominantní postavení na prahu nového tisíciletí.

    Hip hop po roce 2000: komerční boom a nové vlivy

    S nástupem 21. století hip hop definitivně ovládl populární hudbu a stal se multimilionovým průmyslem. První dekáda (2000–2009) se nesla ve znamení pokračující komercializace, ale i dalšího stylového vývoje. Rap periody cca 2000–2009 bývá někdy označován jako „bling era“ – doba okázalého bohatství – podle záliby mnoha interpretů v luxusu a blyštivých špercích („bling-bling“). Hiphopové hvězdy se staly novými rockovými hvězdami – vyprodávaly arény, sbíraly Grammy a jejich alba dominovala žebříčkům.

    • Hvězdy milénia: V roce 2000 explodovala kariéra Eminema albem The Marshall Mathers LP, které se stalo jedním z nejprodávanějších hiphopových počinů historie a upevnilo rapperův status globální celebrity. Současně se prosadil brooklynský podnikavec Jay-Z, který s každým dalším albem (ročně vydával desky jako The Blueprint, The Black Album atd.) potvrzoval svůj komerční úspěch a budoval impérium zahrnující hudbu, módu i sport. Zejména trojice Eminem, Jay-Z a Nelly (rapper z St. Louis s hity jako „Hot in Herre“) dominovala počátku dekády v prodejích. Po roce 2003 nastoupila nová vlna: drsný 50 Cent debutoval pod patronátem Dr. Dre a Eminema albem Get Rich or Die Tryin’ (2003), které lámalo rekordy v prodejnosti; Kanye West vydal inovativní album The College Dropout (2004), jež přineslo na scénu originální produkci plnou soulových sampů a introspektivních textů; atlantská scéna zaznamenala obrovský úspěch alba Speakerboxxx/The Love Below (2003) od OutKast – to získalo Grammy za album roku (první čistě hiphopové album s tímto oceněním). V této době se rap také silně propojil s R&B – například spolupráce Jay-Z a zpěvačky Beyoncé (od 2003) symbolizovala spojení dvou vrcholů městské hudby.

    • Rozmach jižanského soundu: Zatímco v 90. letech se rap dělil hlavně na východní a západní školu, v 00. letech se do čela propracoval americký Jih. Atlanta se stala epicentrem nových trendů – styl crunk (producent Lil Jon) zaplavil kluby energickými, skandovanými refrény; následoval nástup stylu trap (temné, výrazně synkopické beaty s dunivými 808 basy), který definovali atlantské legendy T.I., Young Jeezy či Gucci Mane v polovině dekády. Trap music tehdy ještě převážně rezonovala na mixtape scéně, ale položila základ k tomu, že o pár let později ovládla celosvětový mainstream. Jižanské rapové labely (Cash Money Records, No Limit aj.) chrlily hity – z Louisiany vylétli Lil Wayne, Juvenile, duo Big Tymers a další, čímž upevnili význam Jihu. Regionální rozdíly se postupně stíraly – díky internetu se ke každému dostalo vše – ale specifický Southern flavor dal hip hopu nový impuls.

    • Hip hop a technologie: 2000. léta přinesla dramatické změny v distribuci hudby vlivem digitalizace. Souběžně s rozvojem hip hopu přišel Napster a éra stahování MP3, což otřáslo tradičním modelem prodeje alb. Na druhou stranu internet pomohl rapu expandovat: průkopníkem internetové slávy byl např. teenager Soulja Boy, který roku 2007 proslul virálním hitem „Crank That“ šířeným přes YouTube a sociální sítě. Rappeři začali vydávat mixtapy (digitální alba zdarma) jako formu propagace – tímto způsobem se na vrchol dostal třeba Lil Wayne, jehož mixtape série Dedication a Da Drought mu získala titul „nejlepší rapper alive“ ještě před vydáním mainstreamového alba Tha Carter III (2008). Kolem roku 2005 se také rozvinul trh s mobilními ringtóny, kde rapové znělky přinášely nemalé zisky a pomáhaly proslavit jednoduché chytlavé skladby. K přelomu dekády (2008–2009) začal velký přesun k digitálnímu prodeji (iTunes) a postupný nástup streamovacích platforem – hip hop jakožto hudba mladé generace z toho profitoval, neboť mladí posluchači patřili k nejaktivnějším uživatelům nových služeb.

    • Masová popularita a kritika: V první dekádě 21. století byl rap na vrcholu popularity a pronikl do všech koutů kultury. Rappeři pravidelně vystupovali na předáváních cen (v roce 2003 se například Eminem stal prvním rapperem, který získal Oscara za filmovou píseň – „Lose Yourself“ z filmu 8 Mile, v němž také hrál hlavní roli). Mnoho rapperů se prosadilo i jako herci – např. Ice Cube a Queen Latifah budovali úspěšné herecké kariéry. Zároveň ale hip hop čelil kritice: texty oslavující násilí, sexismus či materialismus vyvolávaly debaty o morálním vlivu na mládež. V USA se diskutovalo o cenzuře (vzpomínka na aféru 2 Live Crew z konce 80. let i nové kauzy – např. Nelly čelil kritice za sexistický klip, Eminem za homofobní nadávky v textech atd.). Navzdory kontroverzím se však hip hop dále šířil světem a stal se univerzálním jazykem mladé generace. Koncem desetiletí začali někteří jeho představitelé sklízet uznání i z oficiálních míst – v roce 2007 byl Grandmaster Flash & The Furious Five uveden jako první hiphopový akt do Rock’n’rollové síně slávy a o rok později Jay-Z titulní strany novinově plnil svým vystoupením jako headliner na Glastonbury (což byl mezník, kdy rap obsadil místo tradičně vyhrazené rockovým kapelám).

    Klíčové osobnosti 2000. let: Eminem – nejprodávanější rapper dekády; Jay-Z – vlivný podnikatel a rapper, který udával trendy; 50 Cent – symbol gangsta rapu počátku milénia; Kanye West – inovátor produkce a později vlivná osobnost popkultury; OutKast – dokončili svoji spanilou jízdu Grammy úspěchem; Lil Wayne – lyrický génius mixtape éry; Missy Elliott – tvůrkyně originálních videí a zvuku; Neptunes (Pharrell Williams) a Timbaland – superproducenti, kteří definovali zvuk mainstreamového R&B/hip hopu; T.I. – král jihu a popularizátor pojmu „trap music“; z žen např. Nicki Minaj, která debutovala koncem dekády (2009) a nastartovala novou éru ženského rapu v mainstreamu.

    2010. léta a současnost: streamovací éra a globální dominance

    Od roku 2010 vstoupil hip hop do nové fáze charakterizované digitální distribucí hudby, dalším rozrůzněním stylů a ještě intenzivnější globální penetrací. V této dekádě se rap definitivně stal nejpopulárnějším žánrem v Americe a výrazně ovlivnil kulturu po celém světě. Mnozí mluví o „streamingové éře“ hip hopu, neboť nástup platforem jako Spotify (od 2011) či Apple Music a fenomén YouTube/TikTok významně změnily způsob, jak se rapová hudba dostává k publiku.

    • Trap a nové zvuky: Mainstreamový zvuk 2010. let ovládl již zmíněný styl trap, vzešlý z Atlanta scény. Producenti jako Lex Luger, Metro Boomin či Mike Will Made-It zaplavili rádiové hity temnými, sub-basovými beaty a rychlými hi-hat rytmy. Mezi nejúspěšnější interprety trapu patřili Future, Migos (trio proslulé tzv. „triplet flow“), Young Thug či Travis Scott – ti všichni dominovali hitparádám v druhé polovině dekády. Zároveň se objevila vlna tzv. SoundCloud rapu, pojmenovaná podle platformy SoundCloud, kde publikovala mladá generace nezávislých rapperů. Umělci jako Lil Uzi Vert, XXXtentacion, Post Malone nebo Lil Peep (míchající prvky emo a rapu) získali obrovské internetové fanouškovské základny bez podpory velkých labelů. Virální popularita na sociálních sítích se stala novým měřítkem úspěchu – tzv. meme rap nebo TikTok rap dokázal katapultovat neznámý track přes noc mezi globální trendy. To výrazně demokratizovalo hudební scénu, ale také zkrátilo životní cyklus hitů (mnoho jednohitových „cloud“ rapperů zaniklo tak rychle, jak se objevilo).

    • Nová vlna superstars: I v digitální éře se však prosadili umělci, kteří dokázali oslovit masy konzistentně. Kanadský rapper a zpěvák Drake se stal zřejmě největší hvězdou 2010. let – od debutu v roce 2010 nasbíral množství #1 hitů (do roku 2023 jich měl na kontě 11) a dominoval streamovacím žebříčkům. Na opačné straně spektra stál Kendrick Lamar z Comptonu, který vrátil do mainstreamu konceptuální, hluboce umělecký rap: jeho alba good kid, m.A.A.d city (2012) a především To Pimp a Butterfly (2015) byla oslavována kritiky pro své poselství o rasové identitě a sociální spravedlnosti. Kendrickův singl „Alright“ (2015) se dokonce stal hymnou protestů hnutí Black Lives Matter v USA. Vyvrcholením uznání jeho tvorby bylo udělení Pulitzerovy ceny za hudbu v roce 2018 za album DAMN. – poprvé ji získal umělec mimo žánry klasiky a jazzu. To potvrzuje rostoucí institucionální respekt vůči hip hopu. K dalším výrazným postavám dekády patří J. Cole (vysoce ceněn pro lyriku), Nicki Minaj (stanovila nový standard úspěchu pro rapperky a inspirovala vznik početné ženské rap scény), později Cardi B (první rapperka po dlouhých letech s #1 solo singlem v USA) či experimentátor Kanye West, který nadále udával směr po produkční i módní stránce. Na poli alternativy zaujal např. Tyler, The Creator či Childish Gambino svými multižánrovými projekty.

    • Streaming a rekordy: Díky streamingovým službám se rapová hudba dostala k nejširšímu publiku v historii a trhala rekordy poslechovosti. Například Drakeovo album Scorpion (2018) překonalo historické rekordy v počtu streamů za první týden, podobně Lil Nas X s hitem „Old Town Road“ (fúze rapu a country) v roce 2019 dominoval globálním žebříčkům také díky TikToku. V roce 2017 statistiky Nielsen poprvé ukázaly, že R&B/hip hop předehnal rock a pop v USA co do podílu na konzumaci hudby – rap se stal hlavním proudem. Mezi lety 2018 a 2022 byl hip hop největším komerčním žánrem v Americe. Tento trend se promítl i do cen Grammy – rappeři pravidelně vítězili v hlavních kategoriích (byť ocenění Album roku zůstává paradoxně raritou pro hip hop – získali ho jen dva čistě hiphopoví umělci: Lauryn Hill 1999 a OutKast 2004, což vyvolává debaty o akceptaci žánru etablovanými akademiemi). Přesto jména jako Kendrick Lamar (13 Grammy do roku 2023), Drake (4 Grammy) či Tyler, The Creator (2 Grammy) dokazují, že rap je kritikou brán vážně.

    • Globální rozmach a fúze žánrů: V 2010. letech se hip hop skutečně stal globální kulturou. Americký rap ovlivnil hudebníky po celém světě – vznikl fenomén latinského trapu (Bad Bunny, Ozuna aj.), korejský K-hiphop a především K-pop skupiny integrovaly rap do svých songů (BTS a další), v Evropě se dařilo domácím rapovým scénám (Francie, Německo, Česko atd. mají vlastní rapové hvězdy). Zajímavým jevem byl i návrat vlivu zpět do USA: například UK drill (drsnější odnož trapu z Londýna) inspirovala vznik newyorské drill vlny (rapper Pop Smoke a jiní). Spolupráce napříč kontinenty není výjimkou. Rap také v této době prorostl do dalších žánrů – např. trap metal či emo rap kombinují prvky heavy metalu a punku s hip hopem, což oslovuje nové publikum.

    • Hip hop po roce 2020: V aktuálních letech (2020–2023) pokračuje dominující trend trapových beatů, i když se objevují náznaky návratu melodičtějšího zvuku a větší diverzity. Mladí interpreti jako Lil Baby, Roddy Ricch či Megan Thee Stallion sbírají #1 hity. Do popředí se dostává také hyperpop a melodic rap (např. Juice WRLD před svou předčasnou smrtí v 2019 kombinoval emo melodie s rapem). V roce 2022 proběhl památný Super Bowl Halftime Show zcela v režii hip hopu (vystoupili Dr. Dre, Snoop Dogg, Eminem, Mary J. Blige, Kendrick Lamar a další) – to symbolicky potvrdilo status rapu jako mainstreamového proudu, který oslovuje generace fanoušků. Roku 2023 oslavil hip hop své 50. narozeniny – na Grammy Awards 2023 tomu bylo věnováno rozsáhlé vystoupení legend žánru od Grandmaster Flashe po současné hvězdy, v Bronxu se otevřelo muzeum hip hopu a po celém světě probíhaly vzpomínkové akce mapující půlstoletí hiphopové kultury. Tato reflexe ukazuje bohatou pouť žánru: od recesistických počátků na block party až k nejstreamovanějšímu žánru dneška.

    Klíčové osobnosti po roce 2010: Drake – nejstreamovanější umělec dekády, definoval éru melodického rapu; Kendrick Lamar – poetický hlas generace, první rapper s Pulitzerovou cenou; Nicki Minaj – dominovala jako nejúspěšnější rapperka, otevřela dveře dalším ženám (Cardi B, Megan Thee Stallion aj.); Future – král moderního trapu; J. Cole – respektovaný lyrik; Travis Scott – showman mísící rap a psychedelii; z mladé vlny např. Lil Uzi Vert, Juice WRLD (†2019), Doja Cat (mísí rap a pop) aj. Žánr je však dnes natolik široký, že nelze vyjmenovat všechny – hip hop v současnosti představuje pestrou paletu stylů a každý rok přináší nové hvězdy.

    Hip hop ve Velké Británii (stručný vývoj)

    Také ve Velké Británii se od 80. let zformovala hiphopová scéna, i když v menším měřítku a s odlišným vývojem než v USA. Britský hip hop byl ovlivněn jak importem americké hudby, tak domácími zdroji (jamaajské sound systémy a styl dub). Již v 70. letech přivezli jamajští přistěhovalci do Británie tradici DJského „toastingu“ (přednášení rýmů do hudby), která položila základ tamní rapové kultuře. Britská hiphopová komunita od počátku zahrnovala více etnik pohromadě (Británie neměla tak silné rasově segregované čtvrti jako USA), takže scéna byla multikulturní. Přesto trvalo delší dobu, než si britští rapeři vydobyli uznání i komerční úspěch ve vlastní zemi.

    • 1980. léta (počátky): První britské rapové nahrávky se objevily na počátku 80. let. Za historicky první britský rapový singl je často označována píseň „Christmas Rapping“ od Dizzy Heights (1982) nebo o rok později „London Bridge“ od Newtrament (1983). Tyto rané počiny měly spíše okrajový ohlas. V 80. letech Británie hltala především americký hip hop (importované desky, filmy jako Beat Street vyvolaly vlnu breakdance mánie i v Evropě). Nicméně vznikla i domácí scéna v Londýně, Manchesteru či Bristolu. K průkopníkům patřili např. London Posse, Hijack nebo Derek B, který se koncem 80. let dokonce krátce prosadil v britské hitparádě. Styl řady britských rapperů v té době napodoboval americké vzory, byť s vlastním akcentem a slovním obraty. Koncem dekády se objevuje subžánr Britcore – rychlý, tvrdý styl rapu (skupiny Gunshot, Kinetic Effect aj.), který získal kultovní status na evropské hardcore scéně, komerčně ale zůstal zanedbatelný.

    • 1990. léta: V 90. letech britský hip hop dál existoval převážně v undergroundu. Někteří interpreti sice podepisovali smlouvy s vydavatelstvími (např. MC Monkey Mafia či Marksman), ale velké prodeje se nedostavily. Výjimkou byla do jisté míry vlna tzv. trip hopu – experimentální hudba kombinující pomalé hiphopové beaty, soul a elektroniku – kterou proslavili Massive Attack, Tricky či Portishead z Bristolu v polovině 90. let. Trip hop (byť převážně instrumentální a s více zpěvem než rapem) získal celosvětový věhlas a ukázal, že britská scéna umí přijít s originální fúzí vycházející z hip hopu. Přímo rappeři z UK však v 90. letech díru do světa neudělali – paradoxně nejznámějším „britským“ rapperem té doby byl Slick Rick, který ale působil v USA. Zmiňovaná skladba Derek B „Goodgroove“ (1988) či album Gangsta Chronicles (1990) od London Posse patří k respektovaným britským počinům, ale širší popularita rapu u britského publika nastala až o dekádu později.

    • 2000. léta (nástup grime): Zlom v britské černošské hudbě přinesl styl grime, který vznikl kolem roku 2002 v londýnských čtvrtích (Bow, East London). Grime vycházel z UK garage a 2-step elektronické scény, přidal však rychlé rapové vokály a agresivní produkci plnou syntezátorů. Za pionýry grime jsou považováni producenti/MCs jako Wiley, Dizzee Rascal či Kano. Grime se stal svébytným britským hlasem – nebyl to klasický hip hop, ale sdílel s ním hodně prvků a především umožnil britským MCs rapovat vlastní autentické příběhy lokálním dialektem. V roce 2003 získal Dizzee Rascal (tehdy 18letý) prestižní Mercury Prize za album Boy in da Corner – vůbec poprvé tak byl oceněn rapový projekt z Británie, což grime katapultovalo do centra pozornosti. V návaznosti se objevila řada grime hitů (např. Tinchy Stryder nebo Lethal Bizzle v polovině 2000s) a grime si našel cestu do rádií i hitparád. Paralelně existovala i tradičnější forma britského rapu (UK hip hop), představovaná třeba skupinou Task Force nebo Jehst, ta ale zůstala v podzemí. Z komerčního hlediska se koncem 2000. let prosadil ještě rapper Mike Skinner aka The Streets, který s britským přízvukem rytmicky deklamoval všední příběhy do garage/brit-hopových podkladů a získal několik #1 singlů v UK – i to pomohlo zbořit mýtus, že s britským akcentem nelze rapovat pro masy.

    • 2010. léta: mainstreamový průlom: V poslední dekádě se britští rappeři propracovali na výsluní domácí scény a někteří i k mezinárodnímu věhlasu. Styl grime zažil vrchol zhruba kolem roku 2014–2017, kdy Skepta získal Mercury Prize za album Konnichiwa (2016) a Stormzy vydal debut Gang Signs & Prayer (2017), který se dostal na #1 britského žebříčku. Stormzy otevřeně rapoval o životě černošské mládeže v Londýně a stal se mluvčím generace (na Brit Awards 2018 kritizoval premiéra za přístup k tragédii Grenfell Tower). Mimo grime se prosadili i interpreti tzv. UK road rapu (britská verze gangsta rapu) jako Giggs nebo Dave – ten za své album Psychodrama (2019) rovněž získal Mercury Prize. Britský rap začal výrazně bodovat v domácích hitparádách: singly Stormzyho, Davea, AJ Traceyho či Headie One se dostávaly na přední příčky. Britské MCs také spolupracovali s americkými hvězdami (Drake hostoval Daveovi, Nicki Minaj s London On Da Track udělala remix pro Lisa Mercedez apod.). Vyvrcholením uznání bylo, když Stormzy v roce 2019 jako první britský rapper headlinoval legendární festival Glastonbury – stal se tak historicky prvním domácím hiphopovým headlinerem největšího britského festivalu. Jeho triumf na pódiu před statisíci diváků symbolizoval, že britský rap už je plnohodnotnou součástí hudebního establishmentu.

    • 2020. léta: V současnosti britská rapová scéna nadále vzkvétá a získává globální úspěchy. Album Sometimes I Might Be Introvert (2021) rapperky Little Simz posbíralo ocenění včetně Brit Award a Mercury Prize, čímž potvrdilo, že i ženy-majitelky mikrofonu mají v UK silný hlas. Central Cee nebo ArrDee pronikli do evropských hitparád a britský drill (interpreti jako Russ Millions, Tion Wayne) se stal exportním artiklem – virální hit „Body“ (2021) se objevil v playlistech po celém světě. Navzdory pomalejším začátkům lze říci, že 2020. léta přinesla britskému rapu průlom v úspěchu – poprvé domácí rappeři obsazují přední místa v žebříčcích prodejů a alb v UK. Britský hip hop tak získal respekt i komerční sílu, která mu dlouho chyběla.

    Celkově britská hiphopová scéna prošla od imitace amerických vzorů k vybudování svébytného zvuku (zejména díky grime) a nyní stojí po boku US scény jako svépravný bratranec. Zatímco v 80. a 90. letech tvořil britský rap jen marginální část trhu, dnes slaví interpreti jako Stormzy či Dave úspěchy v domácích hitparádách a dokonce ovlivňují trendy za hranicemi (vlna UK drill). Spojené království tak píše vlastní kapitolu hiphopové historie – od pirátských rádií v Londýně až po hlavní pódia festivalů.

    Významné milníky britského hip hopu:

    • 1982: první britský rapový singl („Christmas Rapping“)
    • 1988: Derek B dobývá UK Chart (singl „Bad Young Brother“ se dostal do Top 20).
    • 1995: první album britského rappera v UK Top 40 (Sleeping with the Enemy od Fun-Da-Mental).
    • 2003: Dizzee Rascal získává Mercury Prize za Boy in da Corner.
    • 2016: Skepta vyhrává Mercury Prize za Konnichiwa (grime na výsluní).
    • 2019: Stormzy – první britský rapper jako headliner Glastonbur
    • 2022: Little Simz vítězí v Mercury Prize, Dave a další britští rappeři mají #1 alba

    Kulturní vliv a odkaz hip hopu

    Hip hop zdaleka neovlivnil jen hudbu. Jako komplexní kultura zasáhl do módních trendů, obohatil slovník populární mluvy, změnil tvář médií a přinesl nové formy tance a vizuálního umění. Níže rozebíráme některé klíčové oblasti, v nichž hip hop zanechal hlubokou stopu.

    Vliv na módu a styl

    Od 80. let je hip hop úzce spjat s módou ulice (streetwear). Hiphopoví umělci i fanoušci transformovali a zpopularizovali ležérní sportovní módu – teplákové soupravy, tenisky, kšiltovky, volné džíny – a dali vzniknout trendům, jako je athleisure (sportovní oblečení nošené pro běžný styl) či obsesím typu logo-mánie (značkové oblečení s výraznými logy). Už v 80. letech udávali rappeři směr oblékání: skupina Run-D.M.C. proslavila nošení tenisek Adidas Superstar bez tkaniček a kožených bund – dokonce navázala s Adidas první velký sponzorský kontrakt v hip hopu. Kšiltovky, zlaté řetězy a brýle Cazal od skupiny Run-D.M.C. či LL Cool Jho Kangol klobouky se staly symboly. V 90. letech se hiphopová móda vyvinula do stylu „baggy“ – extrémně široké kalhoty, volná trička, basketbalové dresy – což reflektovalo jednak estetiku pohodlí, jednak rebelii proti konformitě. Rappeři míchali luxusní značky s pouliční módou: Notorious B.I.G. nosil vzorované svetry Coogi a propagoval šampaňské Cristal, Wu-Tang Clan milovali tenisky Clarks Wallabees, Snoop Dogg proslavil khaki flanelové košile lokální módy LA. To vše přispělo k tomu, že mainstreamová móda začala přejímat prvky hip hop stylu (oversize oblečení, sneaker kultura apod.)

    Ve 21. století se vliv hip hopu na módu ještě znásobil. Rappeři sami založili úspěšné oděvní značky: Sean John (P. Diddy), Rocawear (Jay-Z), Phat Farm (Russell Simmons) či Yeezy (Kanye West ve spolupráci s Adidas) patří k příkladům značek, které se zrodily z hiphopové komunity a dobyly světový trh. Trend tzv. bling-bling (okázalých šperků) z přelomu milénia přinesl módu masivních diamantových řetězů, zlatých zubních nástavců (grills) a luxusních hodinek – tyto prvky se objevily i v kolekcích prestižních klenotníků. Dnes se prvky původně pouličního stylu běžně objevují na přehlídkových molech – značky jako Louis Vuitton, Gucci či Balenciaga spolupracují s rapovými umělci a inspirují se streetwearovou estetikou. Jak trefně poznamenala kurátorská výstava „Fresh, Fly and Fabulous: 50 Years of Hip Hop Style“ v New Yorku, „co hip hop začal, mainstreamová kultura převzala, adaptovala a někdy vyprázdnila“ – ať už jde o tenisky Air Jordan (původně basketbalová obuv, díky hip hopu symbol statusu) nebo trend luxusních značkových teplákovek. Hip hop tak zrevolucionizoval vnímání módy – street style se díky němu stal stejně relevantní jako high fashion.

    Jazyk a slang

    Hip hop od svých počátků využívá bohatou slovní hru, vynalézavý slang a rytmickou kadenci jazyka (často afroamerické angličtiny – AAVE). Mnohé výrazy z rapových textů se postupně dostaly do běžné mluvy a dokonce i do slovníků. Například termín „bling-bling“ (označení pro okázalý třpyt šperků a bohatství), popularizovaný v 90. letech rappery z New Orleans (skladba „Bling Bling“ od BG a Hot Boys, 1999), byl roku 2003 oficiálně přidán do Oxfordského slovníku angličtiny. Podobně slovo „dope“ (doslova „droga“, slangově „skvělý“), „cool“ (v moderním významu „super“), „homie“ („kámoš z hoodu“), „hood“ („sousedství, ghetto“), „swag“ („sebevědomý styl“), „YOLO“ („you only live once“ – motto užívané Drakeem), „OG“ („original gangster“, tedy respektovaný veterán) a desítky dalších dnes běžně zaznívají z úst lidí, kteří třeba ani rap neposlouchají. Některé rapové fráze se staly univerzálními internetovými memy (např. „Drop it like it’s hot“ od Snoopa Dogga, „Another one“ od DJ Khaleda). Hiphopový slang také významně ovlivnil mládežnický argot v jiných jazycích včetně češtiny – slova jako „dissovat“ (z angl. diss = nerespektovat) nebo „hater“ (hejtr) pronikla i do českého prostředí.

    Rapoví textaři obohatili jazyk o novotvary, slovní hříčky a mnohdy přinesli do popkultury společenská témata novým jazykem. Rappeři jako Rakim či Eminem prosluli komplikovanými rýmy a metaforami, Ghostface Killah z Wu-Tangu vynikal svéráznými slovními obrazy, Lil Wayne proslul slovními hříčkami (punchlines), E-40 z Bay Area dokonce vymyslel desítky vlastních slangových slov, která se ujala. Hip hop tak udává jazykové trendy – slova z rapu se dostávají do filmů, reklam i běžné konverzace. Jazyk rapu také přispěl ke zviditelnění afroamerické hovorové angličtiny (AAVE) a jejímu širšímu přijetí v kulturním mainstreamu. Výrazy jako „nae-nae“ (tanec), „fo’ shizzle“ (slangově „for sure“, určitě – zpopularizováno Snoop Doggem) apod. pronikly i do médií. Je však třeba dodat, že s masovým rozšířením hiphopového slangu často dochází k vytržení z původního kontextu a někdy i k nevhodnému přivlastňování (např. polemiky o používání tzv. N-word mimo černošskou komunitu). Přesto platí, že hip hop změnil způsob, jak mluvíme, a jeho slovník se stal součástí globální popkultury.

    Média, film a zábava

    Hip hop od začátku 80. let postupně pronikal do médií a zábavního průmyslu a měnil jeho tvář. Zásadní roli sehrála televize: zmíněný pořad Yo! MTV Raps (od 1988) přinesl rap do domácností po celém světě. V 90. letech vznikly specializované černošské stanice jako BET (Black Entertainment Television) s pořady Rap City, které dále popularizovaly hip hop. Dnes jsou rapová videa samozřejmou součástí rotací hudebních kanálů a na YouTube trhají rekordy ve sledovanosti. Hiphopové hvězdy se staly častými hosty talk show, porotci talentových soutěží i aktéry vlastních reality show (např. Run’s House s Run-DMC, Love & Hip Hop a další).

    Ve filmu se hip hop začal objevovat už v 80. letech (Flashdance v 1983 představila mainstreamu breakdance scény). Brzy následovaly první rapové filmy: Krush Groove (1985) vyprávěl o zakládání Def Jam Records, Boyz n the Hood (1991) realisticky vykreslil život v South Central LA za doprovodu rapového soundtracku, v roce 1992 vznikl životopisný snímek Juice s Tupacem Shakurem. Od 90. let mnoho rapperů přešlo k herectví – Will Smith (Fresh Prince) získal Oscara za roli ve filmu Král Richard (2022); Queen Latifah, Ice Cube, Ice-T, Ludacris, Common, Mos Def aj. si vybudovali solidní hereckou filmografii. Rapová hudba pronikla i do filmových soundtracků (viz Oscar pro Eminema 2003). V roce 2015 dokonce broadwayský muzikál Hamilton využil rap k vyprávění příběhu amerických otců-zakladatelů – obrovský úspěch této inscenace (včetně Pulitzerovy ceny a 11 Tony ocenění) dokládá, že rap se stal akceptovaným výrazovým prostředkem i v tradičním divadle.

    Hip hop změnil také reklamu a marketing. Už v 80. letech se rap objevil v reklamních jingles (např. Run-D.M.C. a jejich zmíněná kampaň pro Adidas). Dnes jsou rappeři tvářemi globálních značek, od limonád (Travis Scott x McDonald’s menu) po high fashion (A$AP Rocky pro Dior, Cardi B pro Balenciaga). Jazyk i estetika hip hopu se využívají k oslovení mladého publika – reklamní slogany rytmizované do rapu nejsou výjimkou. Mnozí rappeři navíc založili vlastní podniky: Dr. Dre vydělal miliardy na prodeji sluchátek Beats, Jay-Z investuje do sportu a technologií, Rihanna (která začínala v R&B/rapu) vybudovala módní impérium Fenty atd. Hip hop tak pronikl do byznysu – stal se mainstreamovou komerční silou.

    Tanec (breakdance) a výtvarné umění (graffiti)

    Nedílnou součástí hiphopové kultury je tanec a graffiti art. Styl breaking neboli breakdance vznikl souběžně s rapem v 70. letech v Bronxu – B-boys a B-girls předváděli akrobatické pohyby na breaky pouštěné DJi. V 80. letech breakdance pobláznil mládež po celém světě; taneční skupiny jako Rock Steady Crew či New York City Breakers vystupovaly v televizi i na turné v zahraničí. Breakdance se stal možná první globálně rozšířenou manifestací hip hopu – v pražských parcích v 80. letech bylo možné vidět mladé breakaře na kartonových podložkách, inspirované americkými filmy. Přestože v 90. letech zájem mainstreamu opadl, komunita breakdancerů (nyní preferující název breaking) žila dál svým životem. Konaly se mezinárodní soutěže jako Battle of the Year a breaking se vyvinul do velmi technické formy street dance. V posledních letech zažil breakdance comeback do širšího povědomí – stal se totiž oficiálně uznaným sportem na olympijských hrách. Na OH 2024 v Paříži se breakdance představí jako soutěžní disciplína, což je dalším potvrzením kulturního vlivu hip hopu. Ne všichni původní pionýři s tím souhlasí (obavy z „sportovní“ institucionalizace), přesto je faktem, že od improvizací v Bronxu došel breakdance až na olympijské stadiony.

    Graffiti, pouliční výtvarný projev, rovněž zaznamenalo cestu z ilegality k částečné institucionalizaci. Graffiti umělci jako Dondi, Seen, Blade a další začali v 70.–80. letech zdobit (či pokrývat) newyorské metro barevnými nápisy a malbami. To bylo zprvu vnímáno jen jako vandalismus, ale postupně se graffiti stalo uznávanou formou moderního umění. Někteří writeři pronikli do galerií (průkopníkem byl Keith Haring, který vyšel ze street artu, a Jean-Michel Basquiat, jenž spojoval graffiti s malbou). Dnes se díla graffiti legend prodávají za statisíce dolarů a street art je běžně vystavován v muzeích. Veřejný prostor měst po celém světě nese estetiku graffiti – velkoplošné barevné muraly i drobný stencil art (šablony) jsou odkazem hiphopové graffiti školy. Postavy jako britský tajemný Banksy proslavily angažovaný street art, který bez hip hopu (a newyorských kořenů) nelze představit. Graffiti též ovlivnilo grafický design, módu (spray motivy) a obecně pojetí vizuální estetiky rebelie.

    Společenský dopad a odkaz

    Hip hop měl a má výrazný společensko-politický dopad. Už v 80. letech skladby jako „The Message“ upozornily na chudobu a nerovnost v amerických městech. V 90. letech rappeři otevřeně pojmenovali témata jako policejní brutalita (N.W.A – „Fuck tha Police“), rasismus, ale třeba i AIDS (skupina Philadelphia skrz rap šířila osvětu). Byť část mainstreamového rapu sklouzla ke glorifikaci násilí a konzumu, vždy existovala paralelní větev tzv. conscious rapu, která nesla poselství protestu – od Public Enemy přes Dead Prez po moderní Kendrickův manifest „Alright“. Rappeři se stali hlasateli frustrací mladé generace a často i tribuny pro utlačované. Například během protestů hnutí Black Lives Matter kolem roku 2015–2020 zněly v ulicích hymny jako již zmíněná „Alright“ nebo novější „FDT (Fuck Donald Trump)“ od YG (2016) namířená proti tehdejšímu kandidátu a prezidentovi. Hip hop tak sehrál úlohu jakéhosi soundtracku k aktivismu a mnozí jeho představitelé se aktivně zapojují do společenských iniciativ (Chance The Rapper financuje školy, Killer Mike bojuje za reformu policie, Jay-Z podporuje hnutí za reformu justice atd.).

    Díky své popularitě dokázal hip hop sjednotit mládež napříč světem a poskytnout jí společnou platformu vyjádření. Rap se stal hlasem marginalizovaných komunit nejen v USA, ale i v Evropě (např. rap slouží jako vyjádření identity přistěhovaleckých komunit ve Francii či Německu) a jinde. Kulturně hip hop prosadil myšlenky diverzity a inkluze – například v rapu postupně získali prostor nejen černoši a běloši, ale i Latinoameričané (Big Pun, Cypress Hill), Američané asijského původu (MC Jin) či LGBTQ rappeři (Frank Ocean, Lil Nas X otevřeně promluvili o své identitě, čímž boří tabu v dříve macho prostředí).

    V roce 2017 byl hip hop oficiálně uznán jako nejpopulárnější žánr v USA, ale jeho význam se neomezuje jen na hudbu: je nositelem příběhů a zkušeností generací, které by jinak neměly slyšení. President Barack Obama opakovaně zmiňoval rap (Jay-Z, Kendrick Lamar) jako hudbu, která mu pomohla porozumět jiné perspektivě. Dnes je hip hop pevnou součástí učebních osnov kulturní historie a společenských studií – zkoumá se jeho poezie, jeho dopad na rasové vztahy, jeho ekonomika.

    Odkaz hip hopu po 50 letech je tedy mnohovrstevnatý: zrodil se z kreativity mládeže v těžkých podmínkách, dal vzniknout zcela novému hudebnímu stylu, který ovládl svět, změnil způsob oblékání, obohatil slovník a poskytl hlas těm, kdo byli často přehlíženi. Jak říká jedno z hesel hiphopové kultury: „Can’t Stop, Won’t Stop“ – nejde zastavit, nevzdá se (což je i název slavné knihy Jeffa Changa o historii hip hopu). Žánr se neustále vyvíjí a přizpůsobuje nové době – od vinylových scratchingů DJů v Bronxu až po algoritmy Spotify – a vše nasvědčuje tomu, že hip hop bude i nadále udávat tón populární kultuře v nadcházejících letech. Jeho historie je živým důkazem síly hlasu ulice, který dokázal dobýt celý svět.

    Literatura a zdroje:

    • Chang, Jeff: Can’t Stop Won’t Stop: A History of the Hip-Hop Generation. 2005.
    • Light, Alan (ed.): The Vibe History of Hip Hop. 1999.
    • Rose, Tricia: Black Noise: Rap Music and Black Culture in Contemporary America. 1994.
      (Včetně citací z aktuálních článků a studií: NPR, Reuters, Wikipedia aj., uvedených v textu.)
    Další článek