Hudební rituály slavných: Co poslouchal Bukowski, co sbíral Bowie

Hudba nás formuje, doprovází a často definuje. A stejně tak i slavné osobnosti – herci, spisovatelé, režiséři nebo výtvarníci – mají své vlastní hudební rituály, které tvoří součást jejich kreativity, každodenního života i umělecké identity. Vinyl, kazety nebo soundtracky – hudba pro ně není jen kulisou, ale hlubokou součástí světa, který si kolem sebe tvoří. Pojď se s námi podívat na výběr osobností, které vnímaly hudbu stejně intenzivně jako vlastní tvorbu.

Charles Bukowski – jazz, Bach a špinavý realismus

Charles Bukowski, básník špíny a whiskey, poslouchal hudbu s podobnou intenzitou, s jakou psal o realitě ulice, levných motelů a poražených existencí. V jeho textech často rezonují tóny klasické hudby – především Bach a Mahler – stejně jako melancholický jazz. Bukowski měl hudbu jako pozadí k nočnímu psaní, kdy popíjel a nechával slova proudit. Hudba byla pro něj očistná a hluboce osobní. V mnoha jeho dopisech zmiňuje, jak se při poslechu cítí "naživu mezi troskami". Odmítal komerční proud a vždy tíhl k hudbě, která – stejně jako on – nesla tíhu světa.

David Bowie – posedlost zvukem budoucnosti

David Bowie nebyl jen vizionář na jevišti, ale i v obýváku se sluchátky na uších. Jeho sbírka vinylů čítala tisíce položek – od berlínského krautrocku přes japonský city pop až po avantgardní jazz. Miloval Kraftwerk, Briana Ena i Yellow Magic Orchestra. Pro něj byla hudba archivem nápadů. Každé nové album tvořil s vědomím, co právě poslouchá – jeho deska Low by bez německého elektronického minimalismu nikdy nezněla tak, jak ji známe. Bowieho vinylová sbírka byla jako mapa jeho vývoje: eklektická, promyšlená, posedlá.

Haruki Murakami – jazz jako životní filozofie

Murakamiho romány zní. A často opravdu doslova. Japonský spisovatel, známý svým poetickým stylem, je zároveň milovník jazzu a vášnivý sběratel vinylů. Vlastní přes 10 000 desek a provozoval jazzový bar Peter Cat v Tokiu. Knihy jako Kafka na pobřeží nebo Norské dřevo jsou prosycené odkazy na jazzové velikány – Thelonious Monk, Miles Davis, Duke Ellington. Hudba pro něj není jen inspirací – je způsobem, jak chápat svět, jak vytvářet rytmus vyprávění. Každý jeho pracovní den začíná běháním a poslechem – a končí v tichu, s deskou na přehrávači.

Quentin Tarantino – soundtracky jako styl života

Pro Tarantina není hudba pouhou kulisou. Je startovacím bodem. Když píše scénář, sestavuje si playlist, který odpovídá atmosféře filmu. Mnoho scén ve filmech jako Pulp Fiction nebo Jackie Brown vzniklo právě díky jedné konkrétní písni. Je posedlý soundtracky, sbírá vinyly a při natáčení pouští hercům hudbu, aby se dostali do nálady. Pro Tarantina je hudba emoce, rytmus, nástroj manipulace. A hlavně vášeň, která překračuje médium.

Johnny Depp – ticho a hudba jako záchrana

Herec s tváří rockové hvězdy. Johnny Depp má ke světu hudby hluboký vztah – vlastní rozsáhlou sbírku desek, hraje na kytaru a vystupuje s kapelou Hollywood Vampires. Hudba pro něj vždy byla formou terapie. Sbírá vinyly, miluje blues, starý rock i klasiku. V jeho domech najdeš přehrávače a reproduktory v každé místnosti – prý proto, aby nikdy nemusel být bez zvuku, který ho drží při smyslech. Hudba pro něj není útěk. Je domov.

Nick Hornby – spisovatel, který rozumí vinylové posedlosti

Autor kultovního románu High Fidelity zcela otevřeně přiznává, že hlavní postava Rob je jeho alter ego. Hornby sám je sběratelem, milovníkem popu a rocku, a jeho knihy jsou plné odkazů na to, jak moc nás může hudba definovat. V jeho světě jsou vinyly emocionálními záznamy – důkazem toho, čím jsme byli, co jsme cítili a koho jsme milovali. Hornby chápe hudbu jako autobiografii, a sběratelství jako způsob, jak si zachovat identitu ve světě, který se neustále mění.

David Lynch – ambientní výpravy na hraně snu a zvuku

Lynch tvoří filmy, které nejsou jen vizuální – jsou především zvukové. Hudba je pro něj nástrojem k dosažení podvědomí. Poslouchá staré blues, ambient, experimentální nahrávky. Vydává vlastní desky a spolupracuje s hudebníky jako Julee Cruise nebo Trent Reznor. V jeho filmech není hudba podkres, ale hlavní hrdina. A v jeho životě je poslech desek rituálem – jako meditace, jako vize, jako návrat k sobě.

Jarvis Cocker – britpopový archivář emocí

Frontman kapely Pulp a jeden z největších pozorovatelů britského života. Jarvis Cocker je známý svou sběratelskou posedlostí – a to nejen co se týče hudby. Sbírá vinyly, kazety, lístky, dopisy, fragmenty. Jeho kniha Good Pop, Bad Pop je výpravou do vlastního podkroví, kde se skrývá historie jeho osobnosti. Hudba je podle něj lakmusovým papírkem toho, kým jsme chtěli být – i kým jsme nakonec byli. A vinyl je médium, které tenhle příběh uchová nejdéle.

Závěr: Co říká tvoje sbírka o tobě?

Slavné osobnosti vnímají hudbu jako něco hluboce osobního. Vinyl, kazeta nebo CD pro ně nejsou jen nosičem – ale rituálem, pamětí, přítomností. Ať už jde o Bowiho posedlost zvuky budoucnosti, Murakamiho jazzovou čistotu nebo Tarantinovu filmovou imaginaci, hudba formuje jejich svět.

A jaký je ten tvůj?

Dočetli jste až sem? Skvělé! Teď je čas ponořit se do naší nabídky a najít si svůj nový oblíbený vinyl.