Psychedelický rock 60. let: Když se hudba barvila do pestrých barev

Přeneste se s námi do poloviny 60. let. Svět se náhle mění. Šedé obleky a uhlazené účesy ustupují květovaným košilím a dlouhým vlasům. Realita se přepíná z černobílé do technicolor barev. Epicentrem tohoto zemětřesení je San Francisco a v drážkách desek se děje revoluce. Hudba už není jen kulisou k tanci v kulturáku. Stává se prostředkem k rozšíření vědomí, nástrojem pro „trip“ a branou do jiných dimenzí. Vítejte v éře psychedelického rocku.

Bylo to období, kdy se hranice mezi hudbou, výtvarným uměním a životním stylem zcela smazaly. Kapely nechtěly jen hrát písničky; chtěly vyvolat transcendentální zážitek. Ať už s pomocí LSD, nebo bez něj, cíl byl jasný: Otevřít dveře vnímání dokořán.

Svatá trojice scény

Zatímco Beatles v Londýně experimentovali ve studiu, na západním pobřeží USA a v britském undergroundu se formovaly kapely, které definovaly zvuk této éry.

The Doors: Temná strana psychedelie Zatímco jiní zpívali o květinách a slunci, The Doors zkoumali temnější zákoutí lidské duše. Jim Morrison nebyl jen zpěvák, stylizoval se do role šamana, který vede publikum do neznáma. Jejich zvuk byl unikátní absencí baskytary – tu nahrazoval Ray Manzarek svou levou rukou na klávesách. Hypnotické varhany Vox Continental a Morrisonova poezie vytvořily zvuk, který vás na vinylu i po letech mrazí v zádech.

Jefferson Airplane: Hlas hnutí Pokud měli hippies svou královnu, byla jí Grace Slick. Její mocný vokál a hymna White Rabbit se staly symbolem doby. Píseň, která staví na boleru a graduje do extatického finále, propojila nevinný svět Alenky v říši divů s drogovou kulturou. Jejich koncerty v sálech jako Fillmore West byly legendárními multimediálními show.

Pink Floyd (éra Syda Barretta): Britský snílek Na druhé straně oceánu to Pink Floyd pojali jinak. Pod vedením Syda Barretta byla jejich psychedelie hravější, pohádkovější, plná skřítků a dětinské imaginace, ale hudebně stejně experimentální. Album The Piper at the Gates of Dawn je britskou odpovědí na americkou psychedelii – méně zemitou, více vesmírnou.

Zvuková revoluce ve studiu

Psychedelie by nebyla možná bez technologického skoku. Muzikanti začali používat nahrávací studia jako hudební nástroj.

• Fuzz a Delay: Kytaristé objevili kouzlo krabiček. Zkreslený, „chlupatý“ zvuk (fuzz) a ozvěny (delay/echo) umožnily vytvářet nekonečné zvukové plochy.
• Zpětná vazba: To, co bylo dříve považováno za chybu, se stalo uměleckým záměrem (stačí si vzpomenout na úvod I Feel Fine od Beatles nebo koncerty Jimiho Hendrixe).
• Východní vítr: Pod vlivem George Harrisona a Briana Jonese začaly do rocku pronikat exotické nástroje, především indický sítár. Jeho drnčivý zvuk se stal synonymem pro „psychedelický sound“.

Vinyl Angle: Když obal útočí na smysly

Pro sběratele je psychedelický rock vizuální hostinou. Výtvarníci v 60. letech zahodili pravidla typografie.

• Nečitelné písmo: Plakáty (např. od Wese Wilsona) a obaly desek používaly písmo, které se kroutilo jako dým, bublalo a bylo záměrně téměř nečitelné. Nutilo vás to zastavit se a luštit.
• Neonové barvy: Používaly se kontrastní barvy, které při delším pohledu (nebo pod vlivem látek) vyvolávaly optické klamy a vibrace.
• Speciální edice: Obaly začaly být interaktivní. Vzpomeňme na Their Satanic Majesties Request od Rolling Stones s 3D lentikulárním obrázkem, nebo výřezy a přílohy v Sgt. Pepperovi. Držet původní vydání těchto desek v ruce je zážitek sám o sobě.

Konec snu a trvalý odkaz

Zlatá éra psychedelie netrvala dlouho. Sen o lásce a míru narazil na tvrdou realitu konce 60. let – tragický festival v Altamontu, válka ve Vietnamu a úmrtí ikon jako Jimi Hendrix či Jim Morrison.

Duch psychedelie ale nikdy nezmizel. Přetavil se do progresivního rocku 70. let a dnes ho hrdě nesou kapely jako Tame Impala nebo King Gizzard & The Lizard Wizard. Když dnes položíte na talíř gramofonu starou desku z roku 1967, ta barevná magie tam stále je. Stačí jen zavřít oči.

Dočetli jste až sem? Skvělé! Teď je čas ponořit se do naší nabídky a najít si svůj nový oblíbený vinyl.