Louis Armstrong: Muž, který proměnil jazz v univerzální jazyk

Počátky a cesta ke slávě

Louis Daniel Armstrong, přezdívaný Satchmo nebo Pops, se narodil v roce 1901 v New Orleans, městě, kde se jazz teprve rodil. Vyrůstal v chudinské čtvrti známé jako “Back o’ Town”, kde se hudba linula z každého okna, baru i kostela. Jeho dětství bylo těžké – chyběl mu otec, matka se snažila uživit rodinu, a malý Louis si přivydělával různě po ulicích. Všechno se změnilo, když dostal do ruky svou první trubku.

V dětském nápravném ústavu v New Orleans se naučil hrát na kornet a jeho talent okamžitě vynikal. Po propuštění začal vystupovat s místními kapelami a brzy se přidal k legendárnímu King Oliver’s Creole Jazz Band v Chicagu. Právě tam, ve 20. letech, začala Armstrongova cesta k tomu, aby z obyčejného pouličního žánru udělal největší americké umění 20. století – jazz.

Hudební vývoj a klíčová alba

Armstrongova kariéra by sama vydala na dějiny jazzu. V letech 1925–1928 nahrál s vlastními sestavami Hot Five a Hot Seven série skladeb, které definovaly moderní jazz. Písně jako „West End Blues“, „Potato Head Blues“, „Heebie Jeebies“ nebo „Struttin’ with Some Barbecue“ ukázaly novou úroveň improvizace, rytmu i osobního výrazu.

Do té doby byl jazz kolektivní hudbou – Armstrong ho změnil na hudbu sólového projevu. Jeho trubka zpívala, improvizovala, vyprávěla příběhy. A jeho hlas, chraplavý a nezaměnitelný, se stal symbolem lidskosti a radosti z hudby.

Ve 30. a 40. letech se stal mezinárodní hvězdou. Hrál v big bandech, natáčel filmy, vystupoval po celém světě. Jeho verze písní „What a Wonderful World“, „La Vie En Rose“, „When the Saints Go Marching In“ nebo „A Kiss to Build a Dream On“ se staly nesmrtelnými klasikami.

Na albech jako Louis Armstrong Plays W.C. Handy (1954), Satch Plays Fats (1955) nebo Ella and Louis (1956) s Ellou Fitzgerald dosáhl vrcholu muzikální elegance. Každá nota, každý úsměv, každé nadechnutí z jeho trubky neslo jedinou zprávu – hudba je radost.

I když 50. a 60. léta přinesla nové směry jazzu, Armstrong zůstal ikonou – mostem mezi dixielandem, swingem a modernou. V roce 1967 se paradoxně vrátil na vrchol hitparád s baladou What a Wonderful World – písní, která dodnes symbolizuje naději a víru v lidskost.

Louis Armstrong na vinylu

Armstrongovy nahrávky patří k základům každé seriózní vinylové sbírky. Jeho rané singly z éry Hot Five a Hot Seven vyšly na šelacích deskách, které dnes mají nevyčíslitelnou sběratelskou hodnotu.

Z pozdějších vydání vynikají alba z 50. let na labelu Verve a Columbia – zejména Ella and Louis (1956) a Louis Armstrong Meets Oscar Peterson (1957). Jejich teplý, analogový zvuk je dokonalý pro gramofonový poslech – slyšíš v něm nejen dech nástroje, ale i Armstrongovo nadechnutí, smích a energii studia.

What a Wonderful World (1967) v reedici od Verve Records zní na vinylu mimořádně živě – jeho hlas získává hloubku, kterou digitál nikdy plně nezachytí. Pro sběratele jsou atraktivní i kompilace The Great Summit: Louis and Duke (s Duke Ellingtonem) nebo box sety s remasterovanými nahrávkami Hot Five Sessions.

Poslech Armstronga na vinylu je návrat k duši hudby – každé prasknutí desky zní jako tlukot doby, z níž jazz povstal.

Styl, vliv a dědictví

Louis Armstrong nebyl jen trumpetista – byl architekt moderní hudby. Naučil svět chápat improvizaci jako jazyk emocí, ne jako cvičení z techniky. Jeho přístup ke swingovému rytmu, frázi a vokálnímu projevu položil základy nejen pro jazz, ale i pro soul, pop a rock’n’roll.

Jeho „scat singing“ – improvizovaný zpěv beze slov – inspiroval generace vokalistů od Elly Fitzgerald po Bobbyho McFerrina. Armstrong ukázal, že hudba může být spontánní, přitom hluboce lidská.

Svým charismatem překročil rasové bariéry Ameriky 30. a 40. let. Jako černošský umělec dokázal uspět v době segregace, aniž by ztratil důstojnost nebo humor. Stal se symbolem amerického optimismu, ale i tiché odvahy.

Bez Armstronga by nebylo jazzu, jak ho známe – a pravděpodobně by nevznikly ani mnohé proudy populární hudby. Jeho dědictví žije v každém improvizovaném sólu, v každé melodii, která hledá pravdivost.

Zajímavosti

• Přezdívku Satchmo dostal podle svých výrazných tváří – původně z „satchel mouth“ (velká pusa).
• Byl jedním z prvních černošských hudebníků, kteří hráli i pro bílé publikum v USA.
• Měl vášeň pro jídlo – psal si vlastní kuchařku a miloval čínskou a kreolskou kuchyni.
• Armstrong si celý život psal deníky a archivoval dopisy i fotografie – jeho osobní archivy dnes tvoří základ Louis Armstrong House Museum v Queensu, New York.
• Jeho nahrávka Hello, Dolly! z roku 1964 sesadila Beatles z prvního místa americké hitparády.