Oklou: Éterická vypravěčka digitální melancholie a emocí nové generace

Počátky a cesta ke slávě

Oklou, vlastním jménem Marylou Mayniel, se narodila v roce 1993 ve Francii, v Poitiers, a vyrůstala v prostředí, kde se klasická hudba a internetová kultura přirozeně prolínaly. Od dětství hrála na klavír, později studovala hudbu a zpěv, ale stejně silně ji ovlivnil i svět online — YouTube, MySpace a komunity kolem elektronické produkce.

Na začátku kariéry se objevila v pařížské experimentální scéně kolem labelu Nuxxe, po boku umělců jako Sega Bodega, Shygirl nebo Coucou Chloe. Tato skupina představovala novou vlnu alternativního elektronického popu – surového, emotivního a esteticky odvážného. Oklou v ní zaujala výjimečné místo: její hudba byla intimní, křehká, ale zároveň hypermoderní.

Brzy si jí všimly i mezinárodní média, která ji začala označovat za francouzskou odpověď na FKA twigs – umělkyni, která dokáže propojit elektroniku, zpěv, experiment a hluboký cit.

Hudební vývoj a klíčová alba

Oklou debutovala v roce 2014 s projektem Avril, který ukazoval její schopnost kombinovat elektronické beaty s jemnými vokály a komorní melancholií. První výraznější ohlas ale přišel s EP The Rite of May (2018), kde se spojila s producentem Mura Masa. Písně jako „Forever“ nebo „Fall“ představily nový typ popu – introspektivní, minimalistický, naplněný atmosférou.

V roce 2020 vydala zásadní mixtape Galore, který se stal milníkem moderního alternativního popu. Nahrávka vyšla na labelu True Panther Sounds (spojeném s FKA twigs či Blood Orange) a přinesla poetický svět digitálních emocí – kombinaci klavírních harmonií, syntetických ploch a nebeských vokálů.

Skladby jako „Unearth Me“, „God’s Chariot“, „Girl on My Throne“ nebo titulní „Galore“ jsou hudební sny, které oscilují mezi nadějí a zranitelností. Kritici mixtape přirovnali k deníku z paralelního vesmíru, kde se elektronika dotýká spirituality.

V roce 2024 vydala své dlouho očekávané debutové album Even in the Light, které rozvíjí poetiku Galore do plnohodnotného konceptu – osobní zpověď o ztrátě, lásce a znovuzrození, tentokrát s větším důrazem na akustické nástroje a vokální vrstvy. Album potvrdilo, že Oklou není jen producentka, ale i kompletní autorka a skladatelka, schopná vyprávět příběhy jazykem zvuku.

Oklou na vinylu

Hudba Oklou na vinylu získává zvláštní, téměř filmovou kvalitu. Její produkce je jemná, vrstevnatá a plná detailů, které se na analogovém médiu rozvíjejí s větší hloubkou.

Galore vyšlo na limitovaném dvojvinylu s průhledným obalem a působí jako artefakt – teplý, intimní a zvukově bohatý. Basové vrstvy se na gramofonu stávají měkkými, vokály mají tělo a prasknutí jehly se stává součástí jejího éterického světa.

Novější Even in the Light je mistrovsky zmasterováno pro LP formát – písně jako Soft Like Sea nebo Shadow Dance znějí prostorově a organicky. Vinyl Oklou není jen médium, je součást atmosféry, kterou její hudba vytváří.

Pro fanoušky současného art popu, ambientu a lo-fi emocí je poslech Oklou na gramofonu doslova terapeutickým zážitkem.

Styl, vliv a dědictví

Oklou představuje nový typ popového autorství – tichého, introspektivního a hloubavého. Zatímco mnohé současné hvězdy staví na efektu, ona vytváří svět ticha a jemnosti, kde se hudba stává zrcadlem duše.

Její styl spojuje digitální estetiku a barokní cit – minimalistické beaty, andělské vokály, neuchopitelné harmonie. Inspiruje se hudebními formami renesanční polyfonie stejně jako PC Music nebo R&B 2000s. Její písně nejsou postavené na refrénech, ale na plynutí, intuici a nehmotnosti.

Oklou patří k umělkyním, které posouvají hranice mezi elektronickou produkcí a písničkářstvím – po boku jmen jako Caroline Polachek, FKA twigs či Eartheater. Její práce má hluboký emocionální náboj a zároveň je vizuálně propracovaná – hudba, klipy i design tvoří jednotný, snový vesmír.

V době, kdy pop často ztrácí autenticitu, přináší Oklou křehkost jako sílu. Její tvorba je manifestem toho, že i v digitálním světě lze být opravdový.

Zajímavosti

• Jméno „Oklou“ vzniklo z přezdívky, kterou používala v dětství při hraní na klavír – podle způsobu, jak vyslovovala francouzské „au clo(u)“.
• Sama produkuje většinu své hudby a při nahrávání používá kombinaci Abletonu a analogových syntezátorů Roland.
• V roce 2021 vytvořila remix pro Caroline Polachek a spolupracovala s Dream Koala či Flavien Bergerem.
• Její videoklipy režíruje často sama nebo s tvůrci z pařížského kolektivu Nuxxe, vždy s důrazem na snovou, filmovou poetiku.
• Vystupovala na festivalech jako Primavera Sound, Pitchfork Paris a Melt!, kde si vysloužila pověst jednoho z nejautentičtějších živých projevů současného art popu.