Prince: Génius, který přepsal pravidla hudby, identity i svobody

Počátky a cesta ke slávě

Prince Rogers Nelson se narodil v roce 1958 v Minneapolis v hudební rodině – jeho otec byl jazzový pianista a matka zpěvačka. Už od dětství se zajímal o hudbu se stejnou posedlostí, s jakou ji později proměňoval. Naučil se hrát na kytaru, bicí, basu, klávesy i zpívat, a už v sedmnácti letech měl v domácím studiu desítky vlastních skladeb.

V době, kdy Amerika žila rozdělením mezi černošskou a bílou hudbou, Prince spojoval obojí – funk, rock, soul, pop i elektroniku. Jeho první album For You (1978) vydal ve dvaceti letech a sám nahrál každý nástroj i vokál. Druhá deska Prince (1979) už přinesla hity „I Wanna Be Your Lover“ a „Why You Wanna Treat Me So Bad?“, které naznačily jeho charisma i schopnost překračovat hranice žánrů.

Prince byl od začátku víc než hudebník – byl fenomén identity, sexuality a svobody. Provokoval vizuálem, oblékáním i otevřeností, kterou v 80. letech neměl v popu nikdo jiný.

Hudební vývoj a klíčová alba

Zásadní průlom přišel s albem Dirty Mind (1980), které smíchalo punk, funk a erotiku do syrové, minimalistické směsi. Následovalo Controversy (1981) – ironické, politické a taneční zároveň.

V roce 1982 vydal 1999, album, které ho posunulo mezi hvězdy. Elektronický funk, drum machine Linn LM-1 a vrstvené vokály vytvořily charakteristický „minneapoliský“ zvuk. Titulní skladba „1999“ a především „Little Red Corvette“ se staly hymnou dekády.

Vrchol kariéry ale přišel v roce 1984 s Purple Rain. Film i album se staly kulturním fenoménem – kombinace rocku, soulu a popu byla revoluční, stejně jako jeho scéna v dešti s kytarou v ruce. Deska prodala přes 25 milionů kopií a přinesla hity „When Doves Cry“, „Let’s Go Crazy“ a titulní „Purple Rain“. Prince za ni získal Oscara, Grammy i Zlatý glóbus.

Následovala série mistrovských alb: Around the World in a Day (1985), Parade (1986) se singlem „Kiss“, Sign o’ the Times (1987) – často označované za jeho největší dílo, kde spojil politiku, spiritualitu, erotiku i pop do soudržného vizionářského celku.

V 90. letech Prince experimentoval s jazzem, hip hopem i R&B. Alby jako Diamonds and Pearls (1991) a The Gold Experience (1995) mu zajistila nové publikum. Právě tehdy také proslul sporem s vydavatelstvím Warner Bros. – odmítl být „produktem“, změnil si jméno na symbol „Love Symbol“ (spojení pohlavních znaků ♀ a ♂) a psal na obličej nápis „Slave“.

Po roce 2000 pokračoval ve vydávání nezávislých nahrávek, často exkluzivně pro členy svého online fan clubu, a vrátil se i ke svému kytarovému kořeni. Desky Musicology (2004), 3121 (2006) nebo Art Official Age (2014) dokazují, že jeho inspirace nikdy nevyschla.

Prince zemřel tragicky v roce 2016 na předávkování léky proti bolesti. Zanechal po sobě více než 40 alb, stovky nevydaných skladeb a nesmrtelný odkaz umělce, který nikdy nepřijal žádné hranice.

Prince na vinylu

Prince a vinyl patří k sobě – jeho hudba byla tvořena pro analogový svět. Každé album má vlastní zvukovou identitu, a právě gramofon dokáže vystihnout nuance, které z digitálního poslechu mizí.

Purple Rain na vinylu zní mohutně, ale teple – smyčce, kytary i jeho falzet mají přirozenou hloubku. Sign o’ the Times je dokonalý příklad živého, vrstveného mixu – slyšíš prsty na strunách, šum bicích, dech nástrojů. 1999 má zase výjimečnou dynamiku, která se na analogovém nosiči rozezní naplno – každá stopa pulzuje.

Vinylové reedice z posledních let (Warner Records, 2019–2023) přinášejí skvělý remastering a věrnost původnímu zvuku. Pro sběratele jsou klenoty i původní vydání z 80. let – s legendárními fialovými obaly, které samy o sobě působí jako umělecké artefakty.

Styl, vliv a dědictví

Prince byl ztělesněním hudební svobody. Nahrával, produkoval, hrál, zpíval i režíroval. Měnil žánry s lehkostí, s jakou jiní mění oblečení – a to také doslova. Byl multiinstrumentalistou, performerem, producentem i filozofem hudby.

Jeho vliv nelze přecenit. Ovlivnil generace – od Lennyho Kravitze, Becka a D’Angela po Andersona .Paaka, Franka Oceana, The Weeknda nebo Beyoncé. Byl průkopníkem genderové fluidity v popkultuře dávno před tím, než to bylo společensky přijatelné.

Hudebně spojil funk s popem, soul s elektronikou, rock s jazzem. V jeho rukou nebyl žánr bariérou, ale hřištěm. Jeho koncerty byly extatické – improvizované, virtuózní, naplněné energií, která překračovala hudbu samotnou.

Prince byl zároveň vizionář nezávislosti – odmítl diktát labelů, založil vlastní studio Paisley Park a vydával hudbu mimo běžný průmyslový systém. Tím otevřel cestu pro dnešní generaci umělců, kteří si kontrolují vlastní tvorbu.

Zajímavosti

• Hrál na více než 27 hudebních nástrojů.
• Nikdy nepil alkohol ani nekouřil – jeho „šílenost“ byla čistě umělecká.
• Byl autorem mnoha hitů pro jiné – napsal např. „Nothing Compares 2 U“ pro Sinéad O’Connor, „Manic Monday“ pro The Bangles a „I Feel for You“ pro Chaku Khan.
• Měl stovky nevydaných skladeb uložených ve svém legendárním „vaultu“ v Paisley Parku, který je dodnes postupně otevírán.
• Jeho kytarové sólo ve While My Guitar Gently Weeps (Tribute to George Harrison, 2004) je považováno za jedno z nejlepších živých výkonů v historii.