The Clash: Revoluční energie punku, která změnila pravidla rocku

Počátky a cesta ke slávě

The Clash vznikli v Londýně v roce 1976, v době, kdy britská společnost vřela pod tlakem nezaměstnanosti, nespokojenosti a generační frustrace. Punková revoluce, která právě propukla, byla ideálním prostředím pro vznik kapely, jež se stane jejím politickým i hudebním svědomím. Zakládajícími členy byli Joe Strummer, Mick Jones, Paul Simonon a Terry Chimes. Všichni sdíleli touhu po autentičnosti a víru, že hudba může být zbraní – že písně mohou měnit svět.

Na rozdíl od nihilistického přístupu Sex Pistols měli The Clash vizi a poselství. Jejich hudba nebyla jen výkřikem zlosti, ale komentářem k sociálním nerovnostem, rasismu a politické manipulaci. První koncerty byly divoké, ale v jejich chaosu se skrývala myšlenka. Strummerova charismatická přítomnost a Jonesova melodická citlivost vytvořily ideální rovnováhu mezi energií a obsahem.

Debutové album The Clash vyšlo v roce 1977 a okamžitě se stalo manifestem punkové generace. Skladby jako „White Riot“, „London’s Burning“ nebo „Career Opportunities“ vystihly vztek i naději britské mládeže. Byla to hudba ulice, ale i protestní manifest s hlavou a srdcem.

Hudební vývoj a klíčová alba

Zatímco mnoho punkových kapel rychle vyhořelo, The Clash se vyvíjeli. Druhá deska Give ’Em Enough Rope (1978) měla profesionálnější zvuk a otevřela jim dveře do USA, ale skutečný přelom přišel o rok později s albem „London Calling“ (1979) – jednou z nejdůležitějších desek 20. století.

London Calling rozšířilo hranice punku do všech možných směrů: reggae, rockabilly, ska, jazz, funk i pop. Bylo to album plné svobody a hudebního experimentu. Titulní skladba „London Calling“ varovala před koncem civilizace, zatímco „Clampdown“, „Lost in the Supermarket“ či „Train in Vain“ nabízely poetické i politické komentáře. Dvojité album ukázalo, že punk může být inteligentní, globální a nadčasový.

Rok 1980 přinesl ambiciózní Sandinista!, trojalbum s 36 skladbami, které kombinovalo dub, gospel, hip hop i elektroniku – projekt tak odvážný, že dodnes rozděluje fanoušky i kritiky. V roce 1982 následovalo Combat Rock, jejich nejkomerčnější nahrávka s hity „Should I Stay or Should I Go“ a „Rock the Casbah“, které se staly hymnou celých generací.

Po odchodu Micka Jonese v roce 1983 se kapela rozpadla a pokus o pokračování bez něj (Cut the Crap, 1985) skončil neúspěchem. The Clash však už dávno zanechali stopu – jejich diskografie je krátká, ale její vliv je obrovský.

The Clash na vinylu

The Clash patří k těm kapelám, které na vinylu znějí přesně tak, jak mají – syrově, hmatatelně a autenticky. Každý praskot desky jako by odrážel špinavou energii londýnských ulic, z nichž tahle hudba vzešla. První britské lisy od CBS z konce 70. let jsou dnes ceněné pro svůj dynamický mastering a ikonické obaly – především „London Calling“ s fotografií Paula Simonona rozbíjejícího baskytaru, inspirovanou obalem Elvise Presleyho.

Reedice z posledních let, vydávané pod dohledem Sony/Legacy, přinášejí precizní zvuk, který zachovává punkovou surovost, ale dodává jí hloubku. Kompletní vinylový box Sound System z roku 2013 patří mezi sběratelské skvosty – remasterované nahrávky, plakáty, odznaky i eseje Joea Strummera. Poslech The Clash na gramofonu není jen hudební, ale i historický zážitek – připomínka doby, kdy desky měly moc burcovat.

Styl, vliv a dědictví

The Clash byli víc než kapela – byli kulturní hnutí. Spojili sílu punku s intelektuálními ambicemi a ukázali, že rebelie může mít myšlenku. Jejich písně nebyly jen politické, ale i hluboce lidské: mluvily o ztracených ideálech, o identitě, o touze po svobodě.

Joe Strummer se stal ikonou autenticity – jeho texty jsou stejně aktuální dnes jako v roce 1977. Kapela otevřela dveře pro hudební fúze a inspirovala nespočet umělců napříč žánry: od U2 a R.E.M. po Rage Against the Machine, Green Day, Arctic Monkeys či The Libertines.

The Clash dokázali, že punk nemusí být slepý výkřik – že může být náročný, poetický a věčný. I po více než čtyřiceti letech jejich písně zní aktuálně – jako soundtrack k věčné otázce, zda má člověk zůstat, nebo odejít.

Zajímavosti

• Název „The Clash“ vymyslel Paul Simonon – chtěl jméno, které zní ostře a symbolizuje konflikt.
• Obal London Calling je považován za jeden z nejlepších všech dob – magazín Q ho označil za „ikonický obraz rockové historie“.
• Joe Strummer byl synem britského diplomata a většinu dětství prožil v cizině – právě proto měl tak univerzální pohled na svět.
• The Clash byli jednou z prvních kapel, které do punku přinesly reggae a dub.
• V roce 2003 byli uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame – krátce poté Strummer náhle zemřel ve věku 50 let.