10 hiphopových alb z 90. let, která stojí za místo ve sbírce

Devadesátá léta patří k nejvýznamnějším obdobím v historii hip hopu. Rap se během nich definitivně prosadil jako jeden z hlavních hudebních žánrů, producenti začali posouvat hranice samplování a jednotlivé regionální scény si vytvořily vlastní zvuk i identitu. New York, Los Angeles nebo Atlanta nabízely velmi odlišné podoby hip hopu, přestože všechny vycházely ze stejných kořenů.
Právě v této dekádě vznikla alba, která dodnes ovlivňují nové generace rapperů, producentů i posluchačů. Některá definovala boom bap a temnější podobu newyorského rapu, jiná přinesla na scénu kalifornský G-funk nebo experimentálnější jižanský zvuk. Vybrat deset nejlepších desek je samozřejmě nemožné bez určité dávky subjektivity. Následující výběr proto není definitivním žebříčkem, ale průřezem alby, která dobře ukazují rozmanitost devadesátkového hip hopu a rozhodně stojí za pozornost každého fanouška vinylových desek.
1. Nas – Illmatic (1994)
Jen málokteré hiphopové album dokázalo zachytit atmosféru jednoho místa tak přesvědčivě jako debut Nase. Illmatic posluchače zavádí do newyorské čtvrti Queensbridge, kde Nas vyrůstal. Nejde přitom o idealizovaný obraz města, ale o syrové vyprávění o každodenním životě, násilí, ambicích, přátelství i hledání vlastní cesty. Nas dokázal z obyčejných situací vytvořit mimořádně působivé příběhy a jeho texty dodnes patří k tomu nejlepšímu, co hip hop nabízí.
Velkou zásluhu na výsledném zvuku má produkce, na které se podílela jména jako DJ Premier, Pete Rock, Q-Tip, Large Professor a L.E.S. Každý z producentů přinesl trochu jiný přístup, ale výsledkem je překvapivě soudržná nahrávka. Deska obsahuje pouze deset skladeb, přesto nepůsobí ani na okamžik nedokončeně. Od úvodní N.Y. State of Mind přes The World Is Yours až po závěrečnou It Ain't Hard to Tell jde o mimořádně koncentrovanou výpověď.
Illmatic je jedním z nejčastěji zmiňovaných kandidátů na nejlepší hiphopové album všech dob. Jeho význam nespočívá pouze v technické kvalitě rapu, ale také v tom, jak přesně dokázalo propojit text, produkci a atmosféru. Pokud by měla ve sbírce zůstat jediná deska, která reprezentuje klasický newyorský hip hop devadesátých let, právě debut Nase by byl jedním z nejsilnějších kandidátů.
2. Wu-Tang Clan – Enter the Wu-Tang (36 Chambers) (1993)
Když se v roce 1993 objevil debut Wu-Tang Clanu, působil jako něco, co na tehdejší hiphopové scéně nemělo obdoby. Devítičlenná skupina z newyorského Staten Islandu přinesla drsný, špinavý a nekompromisní zvuk, který se výrazně odlišoval od tehdejšího mainstreamu. Producent RZA postavil většinu alba na úderných bicích, neobvyklých samplech, útržcích dialogů z kung-fu filmů a minimalistických hudebních motivech.
Zásadní byla také samotná koncepce skupiny. Každý člen měl vlastní styl, hlas i způsob práce s rytmem. Method Man, Raekwon, Ghostface Killah, GZA, Ol' Dirty Bastard a další se dokázali střídat v jednotlivých skladbách tak, že album působí jako neustálý souboj různých osobností. Právě tato rozmanitost se stala jednou z největších předností Wu-Tang Clanu.
Mezi nejvýraznější skladby patří C.R.E.A.M., Protect Ya Neck, Bring da Ruckus nebo Method Man. Především C.R.E.A.M. se stala jednou z nejznámějších skladeb celé dekády. Její název, zkratka pro „Cash Rules Everything Around Me“, vystihuje sociální a ekonomické téma, které se v textech skupiny pravidelně objevovalo.
Enter the Wu-Tang (36 Chambers) je deskou, která dokazuje, že k vytvoření zásadního hiphopového alba není potřeba uhlazený zvuk ani velký rozpočet. Jeho syrovost je naopak jedním z hlavních důvodů, proč ani po více než třiceti letech neztratilo nic ze své energie.
3. Dr. Dre – The Chronic (1992)
Zatímco newyorská scéna rozvíjela boom bap, na západním pobřeží se rodil zvuk, který výrazně ovlivnil podobu hip hopu na další desetiletí. Dr. Dre vydal v roce 1992 své první sólové album The Chronic a představil na něm produkční styl, který se později stal známým jako G-funk. Charakteristické jsou pro něj pomalé a výrazné basové linky, funkové samply, syntetizátory a uvolněnější rytmus.
Dre na albu navázal na zkušenosti ze skupiny N.W.A., ale zároveň ukázal mnohem propracovanější a hudebně bohatší podobu své produkce. Významnou roli zde sehrál také tehdy začínající Snoop Dogg, jehož charakteristický hlas a nenucený flow se objevují v několika nejvýraznějších skladbách.
Mezi nejznámější momenty patří Nuthin' but a 'G' Thang, Let Me Ride nebo Dre Day. Album se stalo komerčním úspěchem a pomohlo dostat zvuk západního pobřeží k mnohem širšímu publiku. Zároveň otevřelo dveře dalším interpretům spojeným s kalifornskou scénou.
Na vinylu vynikne především vrstevnatá produkce a výrazné basové linky. The Chronic je důležitým dokumentem doby, ale zároveň funguje jako mimořádně zábavná nahrávka, která ani dnes nepůsobí zastarale.
4. A Tribe Called Quest – The Low End Theory (1991)
Hip hop devadesátých let nebyl jen o agresivních beatech, pouličních příbězích a soupeření jednotlivých scén. A Tribe Called Quest představili jeho mnohem uvolněnější, jazzově orientovanou podobu. Jejich druhé album The Low End Theory patří k nejdůležitějším nahrávkám takzvaného jazz rapu a dodnes působí jako ukázka toho, jak přirozeně lze propojit hip hop s živými hudebními nástroji.
Základem alba je spolupráce mezi Q-Tipem a Phife Dawgem. Jejich hlasy a styly se navzájem doplňují, přičemž Q-Tip se zároveň postaral o velkou část produkce. Výraznou roli hraje také kontrabas, jehož zvuk dodává nahrávce charakteristickou hloubku a odlišuje ji od mnoha jiných tehdejších hiphopových desek.
Skladby jako Check the Rhime, Jazz (We've Got), Scenario nebo Buggin' Out ukazují různé stránky skupiny. Album je přitom mimořádně soudržné a jeho jednotlivé části na sebe přirozeně navazují. Právě proto se skvěle poslouchá jako celek, nikoliv jen prostřednictvím jednotlivých známých skladeb.
The Low End Theory je ideální volbou pro posluchače, kteří mají rádi jazz, soul a hip hop, ale nechtějí se omezovat na jediný žánr. Jeho atmosféra je uvolněná, přesto hudebně velmi propracovaná.
5. The Notorious B.I.G. – Ready to Die (1994)
Christopher Wallace, známý jako The Notorious B.I.G. nebo jednoduše Biggie, patří k nejvýraznějším rapperům, kteří v devadesátých letech přišli na scénu. Jeho debut Ready to Die z roku 1994 představil posluchačům interpreta s mimořádným citem pro rytmus, slovní zásobu a vyprávění příběhů. Biggie dokázal přirozeně přecházet mezi humorem, sebevědomými rapovými pasážemi a mnohem temnějšími tématy.
Album zachycuje různé etapy života člověka, který se snaží dostat z prostředí plného násilí, chudoby a nejistoty. Nejde pouze o desku plnou tvrdých rapových skladeb. Biggie se věnuje také rodině, vztahům, penězům a vlastnímu postavení ve společnosti. Právě schopnost spojit osobní příběhy s výraznými refrény a zapamatovatelnými beaty z něj udělala jednu z největších hvězd své generace.
Mezi nejznámější skladby patří Juicy, Big Poppa, Gimme the Loot a Warning. Především Juicy je ukázkou toho, jak dokázal Biggie převyprávět vlastní cestu od skromných začátků k úspěchu, aniž by skladba ztratila svou osobní rovinu.
Ready to Die je jedním z pilířů newyorského hip hopu a zároveň zásadní deskou pro každého, kdo chce pochopit, proč byl Biggie považován za jednoho z nejlepších rapperů všech dob.
6. 2Pac – All Eyez on Me (1996)
Jen málokterý interpret devadesátých let měl tak výraznou osobnost a společenský vliv jako Tupac Shakur. Jeho tvorba spojovala pouliční realitu, politické postoje, osobní výpovědi i velmi otevřené emoce. Album All Eyez on Me z roku 1996 představuje jednu z nejvýraznějších etap jeho kariéry a zároveň patří mezi nejznámější hiphopová dvojalba vůbec.
Nahrávka vznikla v období, kdy byl Tupac součástí vydavatelství Death Row Records. Výrazně se na ní podíleli také producenti spjatí s kalifornskou scénou, například Daz Dillinger, Johnny J nebo DJ Quik. Výsledkem je rozsáhlá kolekce skladeb, která nabízí jak energické party tracky, tak osobnější a přemýšlivější momenty.
Mezi nejznámější skladby patří California Love, 2 of Amerikaz Most Wanted, I Ain't Mad at Cha nebo Ambitionz Az a Ridah. Album ukazuje Tupaca v několika různých polohách a dobře vystihuje jeho schopnost oslovit široké publikum, aniž by se vzdal vlastní identity.
All Eyez on Me je deskou, která se vymyká svou velikostí i ambicemi. Dvojalbum dává prostor různým hudebním náladám a zároveň představuje důležitý dokument kalifornského hip hopu poloviny devadesátých let.
7. Mobb Deep – The Infamous (1995)
Pokud hledáte temnější a syrovější podobu newyorského hip hopu, The Infamous od Mobb Deep patří k nejlepším příkladům. Duo Havoc a Prodigy pocházelo z Queensbridge a právě prostředí jejich domovské čtvrti se výrazně promítlo do atmosféry alba. Jejich hudba je chladná, minimalistická a často až znepokojivá.
Produkce Havoca pracuje s temnými klavírními motivy, výraznými bicími a opakujícími se samply, které vytvářejí pocit neustálého napětí. Prodigyho hluboký hlas a úsečný způsob rapování do tohoto zvuku dokonale zapadají. Výsledkem je album, které se nesnaží posluchače bavit za každou cenu, ale spíše ho vtáhnout do prostředí, o kterém oba interpreti vyprávějí.
Nejznámější skladbou je bezpochyby Shook Ones, Pt. II, jejíž produkce i text se staly jedním z nejvýraznějších symbolů hardcore rapu devadesátých let. Za pozornost stojí také Survival of the Fittest, Eye for a Eye (Your Beef Is Mines) nebo Temperature's Rising.
The Infamous je důkazem, že hip hop nemusí být založený na velkých refrénech nebo výrazných melodiích. Jeho síla spočívá v atmosféře, detailech a schopnosti vytvořit hudební svět, který posluchače nepustí ani po skončení poslední skladby.
8. Gang Starr – Moment of Truth (1998)
Gang Starr, tedy rapper Guru a producent DJ Premier, patří k nejdůležitějším dvojicím v historii hip hopu. Jejich společná tvorba představuje jednu z nejčistších podob newyorského boom bapu. Album Moment of Truth z roku 1998 je jedním z vrcholů jejich kariéry a zároveň rozsáhlou ukázkou toho, jak může znít klasický hip hop postavený na výrazných samplech, bicích a promyšlených textech.
DJ Premier vytvořil pro album charakteristickou produkci, ve které se potkávají soulové a jazzové samply s tvrdými bicími. Guru k nim přidává svůj klidný, hluboký hlas a texty, které se věnují osobní odpovědnosti, hudební scéně, vztahům i životním zkušenostem. Jeho projev není založený na rychlosti nebo technických exhibicích, ale na jistotě a přirozeném rytmu.
Vedle titulní skladby stojí za pozornost například You Know My Steez, Royalty nebo Above the Clouds s hostujícím Inspectah Deckem z Wu-Tang Clanu. Album je navíc důležité i svou délkou a šíří témat. Gang Starr zde nepředstavují pouze několik jednotlivých hitů, ale ucelenou výpověď o tom, čím pro ně hip hop je.
Moment of Truth je ideální deskou pro posluchače, kteří oceňují klasickou produkci a chtějí slyšet, jak dobře mohou fungovat jednoduché, ale precizně poskládané hudební prvky.
9. OutKast – ATLiens (1996)
V polovině devadesátých let se stále výrazněji prosazovala také jižanská hiphopová scéna. Jednou z nejdůležitějších skupin, které ji dostaly do širšího povědomí, byli OutKast. André 3000 a Big Boi pocházeli z Atlanty a už svým debutem Southernplayalisticadillacmuzik ukázali, že jižanský hip hop může mít vlastní identitu. Na druhém albu ATLiens se ale vydali ještě dál a vytvořili zvuk, který byl na svou dobu velmi neobvyklý.
Deska kombinuje hip hop s futuristickými elektronickými prvky, pomalejšími beaty a atmosférickými melodiemi. Výrazně se na ní podílí produkční tým Organized Noize a samotní členové skupiny. Zatímco Big Boi často přináší přímočarý a rytmicky výrazný rap, André 3000 působí experimentálněji a nebojí se neobvyklých obrazů ani abstraktnějších témat.
Mezi nejvýraznější skladby patří ATLiens, Elevators (Me & You) nebo Jazzy Belle. Album ukazuje OutKast jako skupinu, která se nechtěla přizpůsobovat očekáváním newyorské ani kalifornské scény. Místo toho si vytvořila vlastní hudební jazyk.
ATLiens je dnes považováno za jedno z nejdůležitějších alb jižanského hip hopu. Zároveň připomíná, jak pestrý a otevřený byl žánr v době, kdy se jeho jednotlivé regionální podoby teprve formovaly.
10. Lauryn Hill – The Miseducation of Lauryn Hill (1998)
Výběr zásadních hiphopových alb devadesátých let by nebyl úplný bez Lauryn Hill. Její sólový debut The Miseducation of Lauryn Hill sice překračuje hranice hip hopu a výrazně pracuje také s R&B, soulem a reggae, právě díky tomu ale představuje jednu z nejvýraznějších hudebních výpovědí celé dekády.
Lauryn Hill se předtím proslavila jako členka skupiny Fugees, která patřila k nejúspěšnějším hiphopovým projektům druhé poloviny devadesátých let. Na sólovém albu dostala prostor ukázat mnohem širší spektrum svého talentu. Střídá rap s melodickým zpěvem, věnuje se osobním vztahům, mateřství, identitě i vlastnímu dospívání. Nahrávka tak působí mimořádně osobně, ale zároveň dokáže oslovit posluchače napříč žánry.
Mezi nejznámější skladby patří Doo Wop (That Thing), Ex-Factor, Lost Ones a To Zion. Každá z nich představuje jinou stránku její tvorby. Zatímco Lost Ones je sebevědomá a rytmicky výrazná hiphopová skladba, Ex-Factor staví na emocích a výrazné melodii. To Zion zase patří k nejintimnějším momentům celé desky.
Album získalo pět cen Grammy a stalo se jedním z nejvýznamnějších debutů své doby. Jeho zařazení do tohoto výběru zároveň ukazuje, že hip hop devadesátých let nebyl uzavřený žánr s pevně danými hranicemi. Naopak, jeho nejzajímavější nahrávky často vznikaly právě na průsečíku různých hudebních stylů.
Co mají tato alba společného a proč je poslouchat na vinylu?
Každá z uvedených desek zní jinak. Illmatic a The Infamous zachycují různé podoby newyorského prostředí, The Chronic reprezentuje kalifornský G-funk, The Low End Theory propojuje hip hop s jazzem a ATLiens ukazuje, jak daleko se dá s žánrem experimentovat. Přesto mají všechna alba něco společného: nejde pouze o kolekce úspěšných singlů, ale o nahrávky s vlastní atmosférou, zvukem a jasnou uměleckou identitou.
Právě proto dávají smysl také na vinylu. Ucelené album si můžete pustit od první skladby až po poslední a vnímat jeho přirozený vývoj. U některých desek navíc oceníte i samotnou podobu vydání, obal a grafické zpracování, které jsou důležitou součástí hudebního zážitku. U dvojalb, jako je All Eyez on Me, je zase zajímavé sledovat, jak je nahrávka rozdělená na jednotlivé strany.
Při nákupu se vyplatí věnovat pozornost konkrétnímu vydání. U klasických alb existuje řada reedicí, remasterů i původních pressů, které se mohou lišit zvukem, masteringem nebo obsahem. Nejdražší nebo nejstarší vydání automaticky neznamená nejlepší volbu. Důležité je také sledovat stav desky a obalu, zejména pokud vybíráte použité vinylové desky.
Které album by mělo být první ve vaší sbírce?
Pokud s hiphopovým vinylem teprve začínáte, nemusíte se snažit pořídit všech deset desek najednou. Lepší je vybrat si album podle toho, jaký zvuk je vám nejbližší. Jestli preferujete texty, storytelling a klasický boom bap, začněte u Nase nebo The Notorious B.I.G. Pokud vás baví syrovější produkce, zkuste Wu-Tang Clan nebo Mobb Deep. Pro uvolněnější poslech se hodí A Tribe Called Quest, zatímco fanoušci výrazných basových linek a kalifornského zvuku by měli sáhnout po Dr. Dreovi.
A pokud nechcete zůstávat pouze u jedné podoby hip hopu, právě ATLiens nebo The Miseducation of Lauryn Hill mohou být zajímavou cestou k objevování dalších hudebních stylů. Devadesátá léta totiž nabídla mnohem víc než jen několik slavných jmen a hitů. Byla to dekáda, ve které se hip hop hudebně rozrostl, našel nové publikum a vytvořil alba, ke kterým se posluchači vracejí dodnes.
Prohlédněte si nabídku hiphopových vinylových desek na Vinyl Garden a objevte nahrávky, které mohou rozšířit vaši sbírku o zásadní alba i méně známé hudební poklady.
Dočetli jste až sem? Skvělé! Teď je čas ponořit se do naší nabídky a najít si svůj nový oblíbený vinyl.
Čtěte dále:
