Amy Winehouse: Příběh hlasu, který změnil moderní soul

Amy Winehouse měla jeden z těch hlasů, které poznáte během několika sekund. Lehce zastřený, hluboký, drsný i neuvěřitelně křehký zároveň. Dokázala zpívat s nenucenou lehkostí, ale také do jediného tónu vložit bolest, ironii, vztek i touhu. Když v roce 2006 vydala album Back to Black, nebyla jen další mladou britskou zpěvačkou. Během několika měsíců se z ní stala globální hvězda a jedna z nejvýraznějších osobností své generace.

Její příběh se však nedá vyprávět pouze prostřednictvím slavných písní, Grammy a fotografií z titulních stran časopisů. Amy Winehouse byla především hudebnice. Milovala jazz, soul a rhythm & blues, obdivovala zpěvačky z minulých desetiletí a dokázala jejich odkaz přetavit do hudby, která zněla překvapivě současně. Její život byl krátký a často bolestivý, ale její hudba přežila všechno. A právě proto má dnes její vinylová alba stále co říct.

Dívka ze severního Londýna, která milovala jazz

Amy Jade Winehouse se narodila 14. září 1983 v londýnském Southgate do rodiny, ve které měla hudba velmi silné místo. Její babička Cynthia měla na Amy zásadní vliv a byla také jedním z lidí, kteří ji podporovali v hudebním směřování. Už jako dospívající dívka Amy poslouchala jazzové velikány a postupně si vytvářela vlastní představu o tom, jak by měl její hlas znít.

Velkou inspirací pro ni byly zpěvačky jako Dinah Washington, Sarah Vaughan nebo Billie Holiday. Právě Billie Holiday je přitom důležitá pro pochopení celé Amyiny kariéry. Nešlo jen o podobnou barvu hlasu. Amy fascinoval způsob, jakým dokázala Holiday interpretovat píseň tak, že působila osobně, téměř jako zpověď. Amy si z tohoto přístupu vytvořila vlastní jazyk.

Už v mladém věku se začala věnovat psaní písní a vystupování. Zpívala v jazzových kapelách a v roce 2002 se dostala k producentovi a manažerovi Nicku Shymanskému, který pomohl nastartovat její profesionální kariéru. Zároveň se dostala do kontaktu s producentem Salaamem Remim a její cesta k prvnímu albu začala být stále konkrétnější.

Na Amy bylo od začátku pozoruhodné především to, že nepůsobila jako někdo, kdo se snaží stát popovou hvězdou. Ona prostě chtěla zpívat.

První kroky k vlastnímu hlasu

V roce 2003 vyšlo její debutové album Frank. Už jeho název byl určitým prohlášením – Amy na něm byla otevřená, drzá, vtipná i zranitelná. Hudebně album vycházelo především z jazzu, soulu a rhythm & blues a ukázalo, že před posluchači stojí autorka s mimořádně vyzrálým hlasem.

Frank samozřejmě ještě není deskou, která by Amy Winehouse proměnila v globální fenomén. Je ale nesmírně důležitá pro pochopení jejího vývoje. Už tady slyšíme způsob frázování, který se později stal jejím poznávacím znamením. Amy nezpívala dokonale uhlazeně. Její hlas měl hrany, drobné nedokonalosti a zvláštní přirozenost, díky které působil lidsky.

Právě v tom byl její největší talent. Nemusela předvádět technickou virtuozitu. Stačilo, aby zazpívala několik taktů, a bylo jasné, že posloucháte někoho, kdo hudbu skutečně cítí.

Frank přinesl Amy také několik významných ocenění a nominací a především jí otevřel dveře k dalšímu vývoji. Ten měl přijít velmi brzy.

Back to Black: zrod legendy

Pokud je Frank představením talentu Amy Winehouse, Back to Black je okamžikem, kdy se z talentované zpěvačky stává legenda.

Na desce, která vyšla v roce 2006, se Amy spojila s producenty Markem Ronsonem a Salaamem Remim a společně vytvořili zvuk, který se inspiroval americkým soulem šedesátých let, dívčími vokálními skupinami a klasickým rhythm & blues. Přesto album nepůsobilo jako retro cvičení. Bylo současné, sebevědomé a především osobní.

Významnou roli zde hrála skupina Dap-Kings, jejíž členové pomohli vytvořit syrový, organický základ mnoha skladeb. Dechová sekce, bicí, basa, kytara, smyčce a vokály se nesnaží posluchače ohromit studiovou komplikovaností. Všechno je podřízeno písni.

A ty písně byly výjimečné.

Back to Black, Rehab, You Know I'm No Good, Tears Dry on Their Own, Love Is a Losing Game – každá z nich má vlastní charakter, ale dohromady vytvářejí mimořádně soudržný celek. Album je o lásce, rozpadu vztahů, závislosti, samotě a sebevědomí. Amy přitom nikdy nepůsobí, že by se snažila sama sebe stylizovat do role oběti.

Často je ironická. Někdy drzá. Jindy zoufalá.

A právě proto působí tak skutečně.

„Rehab“ a okamžik, kdy Amy znal celý svět

„Rehab“ se stala písní, která Amy Winehouse definitivně představila celému světu. Její příběh je přitom téměř dokonalou ukázkou jejího songwritingového talentu. Z velmi osobní zkušenosti dokázala vytvořit skladbu, která funguje jako popový hit, soulová nahrávka i hořce ironický komentář vlastního života.

Mark Ronson vzpomínal na moment, kdy mu Amy během společné práce zazpívala základ písně, a právě jednoduchost jejího nápadu ho okamžitě zaujala. Výsledná nahrávka stojí na výrazné rytmické sekci, dechových nástrojích a především na Amyině nezaměnitelném hlase.

„Rehab“ se dostala na vrchol hitparád v řadě zemí a stala se jednou z nejcharakterističtějších písní své doby. Současně však ukázala i druhou stránku jejího příběhu. To, co posluchači vnímali jako drzý a vtipný text, bylo ve skutečnosti založené na skutečných problémech.

Amy měla mimořádný talent proměnit vlastní život v písně.

Bohužel svět postupně začal chtít znát i samotný život, který za těmito písněmi stál.

Hlas, který nešel napodobit

Amy Winehouse nebyla technicky nejokázalejší zpěvačkou své generace. A právě proto je její hlas tak fascinující. Jeho síla nespočívala v tom, kolik oktáv dokázala obsáhnout, ale co dokázala udělat s jediným tónem.

Její frázování mělo silné jazzové kořeny. Uměla se opozdit za rytmem, pracovat s tichem, měnit intenzitu hlasu a jediným slovem změnit náladu celé skladby. Dokázala znít sebevědomě i naprosto bezbranně během několika sekund.

Na vinylu je tento aspekt její hudby obzvlášť působivý. Vokál stojí uprostřed hudebního obrazu a kolem něj se pohybují dechové nástroje, kytary, basa a bicí. Když je deska dobře přehraná, můžete téměř fyzicky cítit rozdíl mezi jednotlivými vrstvami.

A potom přijde její hlas.

Není sterilní. Není dokonale hladký.

Je živý.

Blake Fielder-Civil, závislosti a život pod neustálým dohledem

S rostoucí slávou se zároveň stále více komplikoval Amyin osobní život. Velkou roli v něm sehrál vztah s Blakem Fielder-Civilem, který se stal jednou z nejvíce sledovaných částí jejího života. Jejich vztah byl intenzivní a turbulentní a postupně se stále více prolínal s jejími problémy se závislostmi.

Tady je důležité oddělit skutečnou Amy Winehouse od mediální postavy, která kolem ní vznikla. Noviny a bulvární média často redukovaly její existenci na alkohol, drogy, hubnutí, skandály a nevydařená vystoupení. Fotografie opilých nebo vyčerpaných momentů se prodávaly mnohem lépe než příběhy o její hudbě.

Pro Amy muselo být nesmírně obtížné žít s vědomím, že téměř každý její pád může být druhý den na titulní straně.

Její problémy byly skutečné a závažné. Není ale správné je romantizovat ani z nich dělat součást „rock'n'rollového životního stylu“. Za výrazným účesem, tetováním a sebevědomým vystupováním byla mladá žena, která se potýkala s problémy, jež nedokázala vždy zvládnout.

A čím větší byla její sláva, tím méně prostoru měla na to být jednoduše sama sebou.

Když se z člověka stane celebrita

Amy Winehouse se postupně stala ikonou i mimo hudbu. Vysoký účes, výrazné oční linky, tetování, retro šaty a charakteristická silueta vytvořily obraz, který byl okamžitě rozpoznatelný.

Její styl přitom nebyl náhodný. Stejně jako její hudba odkazoval na minulost, ale současně působil naprosto současně. Amy se inspirovala estetikou šedesátých let, dívčími skupinami a soulovou kulturou, ale spojila ji s vlastním londýnským charakterem.

Vznikla tak osobnost, kterou nebylo možné zaměnit s nikým jiným.

A právě zde je zajímavé srovnání s vinylovými deskami. Back to Black funguje nejen jako hudební nahrávka, ale také jako fyzický artefakt své doby. Obal, fotografie, typografie a samotná hudba tvoří jeden celek – stejně jako tomu bylo u desek, které Amy tolik milovala.

Grammy, světová sláva a cena za ni

Úspěch Back to Black byl obrovský. Album získalo řadu ocenění a Amy Winehouse se stala jednou z největších hvězd světové hudby. Vrcholem přišlo udílení cen Grammy v roce 2008, kde získala pět ocenění, včetně cen za nejlepší nahrávku, píseň a nového umělce.

Ironií osudu je, že Amy nemohla být v Los Angeles osobně přítomná kvůli problémům s vízem. Její vystoupení proto proběhlo prostřednictvím satelitního přenosu z Londýna.

Byl to obrovský profesionální triumf.

Zároveň ale její osobní problémy rozhodně nezmizely. Naopak. Veřejnost začala sledovat každý její krok a hranice mezi soukromím a veřejným životem se prakticky rozpadla.

Amy Winehouse měla v rukou všechno, co si mladý hudebník může přát.

Jenže sláva sama o sobě člověka nezachrání.

Poslední roky

Po úspěchu Back to Black se očekávání spojená s další deskou neustále zvyšovala. Amy přitom potřebovala především stabilitu a čas. Místo toho se její život stále více dostával pod tlak koncertů, médií a osobních problémů.

Její živá vystoupení byla v pozdějších letech často poznamenána zdravotním stavem a závislostmi. Některé koncerty byly výborné, jiné chaotické. Média přitom často sledovala spíše její pády než samotnou hudbu.

Amy stále psala a pracovala na nové hudbě, ale žádné třetí studiové album už za jejího života nevyšlo.

Dne 23. července 2011 byla Amy Winehouse nalezena mrtvá ve svém domě v londýnském Camdenu. Bylo jí pouhých 27 let.

Její smrt uzavřela jeden z nejkratších a zároveň nejvýraznějších příběhů moderní populární hudby.

Amy Winehouse zemřela. Její hudba nikoli.

Po její smrti zájem o Amy Winehouse paradoxně ještě zesílil. Dokument Amy režiséra Asifa Kapadii přinesl v roce 2015 mnohem komplexnější pohled na její život a ukázal ženu, která byla mnohem komplikovanější než obraz bulvární hvězdy.

Posmrtně vyšlo také album Lioness: Hidden Treasures, které nabídlo nahrávky a alternativní verze skladeb z různých období její kariéry. Později vznikaly další projekty připomínající její život a hudební odkaz.

Nejdůležitější ale zůstává samotná hudba.

Protože když odložíte bulvár, fotografie, skandály a tragický konec, zůstane něco mimořádně silného. Písně.

A ty stále fungují.

Proč je Back to Black na vinylu tak výjimečné?

Back to Black je album, které si o vinyl přímo říká. Jeho produkce vychází z lásky ke starému soulu a rhythm & blues a velká část jeho kouzla spočívá v organickém zvuku kapely. Bicí, basa, dechová sekce a kytary vytvářejí pevný základ, nad kterým se vznáší Amyin hlas.

Na vinylu má celý tento svět svůj fyzický rozměr. Vytáhnete desku z obalu, položíte ji na talíř a necháte jehlu vstoupit do drážky. Potom se ozve první tón a najednou máte před sebou hudbu, která vznikla před téměř dvěma desetiletími, ale stále nepůsobí jako minulost.

To je možná největší síla dobrého vinylového alba. Nedovolí hudbě zestárnout.

Když zazní titulní Back to Black, není důležité, kolik let uplynulo od jejího vydání. Amyin hlas stále působí bezprostředně. Love Is a Losing Game dokáže být stejně bolestivá jako při prvním poslechu. A když přijde Rehab, pořád má tu neuvěřitelnou schopnost přimět vás usmát se – a zároveň si uvědomit, jak smutný příběh je za její lehkostí ukrytý.

Položte desku na talíř, spusťte jehlu a na chvíli vypněte všechno kolem sebe.

Amy Winehouse vás nepotřebuje přesvědčovat, že byla výjimečná.

Stačí poslouchat.

Amy Winehouse jako hudební odkaz

Amy Winehouse zanechala pouze dvě řadová studiová alba, přesto její vliv dalece přesahuje jejich počet. Pomohla vrátit jazzové, soulové a rhythm & bluesové kořeny do středu populární hudby v době, kdy se hlavní proud ubíral úplně jinými směry. Ukázala, že osobní text může fungovat bez velkých metafor a že staré hudební principy mohou být znovu vzrušující.

Její skutečný odkaz ale není v tragickém příběhu.

Je v hudbě.

V jejím frázování. V aranžích. V písních, které dokázaly být současně popové i hluboce zakořeněné v historii černé americké hudby. V hlase, který zněl, jako by patřil mnohem starší ženě, než jakou Amy ve skutečnosti byla.

A možná právě proto je dnes tak snadné zapomenout, jak mladá vlastně byla.

Když posloucháte Back to Black, neslyšíte pouze desku zpěvačky, která zemřela ve 27 letech. Slyšíte mimořádně talentovanou autorku, která dokázala během několika let vytvořit hudbu, jež překročila svou dobu.

5 skladeb Amy Winehouse, které musíte slyšet

Back to Black
Temná a elegantní titulní skladba, ve které se dokonale potkává Amyin hlas, soulová tradice a moderní produkce. Jedna z těch písní, které se s každým poslechem odhalují trochu jinak.

Rehab
Největší hit a zároveň jedna z nejpůsobivějších ukázek její schopnosti přetavit vlastní život do písně. Je drzá, chytlavá, vtipná a zároveň tragická.

You Know I'm No Good
Sebevědomá, rytmická a nádherně cynická skladba o vztahu, ve kterém nikdo není nevinný. Amy zde ukazuje svůj mimořádný cit pro frázování a charakter.

Love Is a Losing Game
Minimalistická a bolestivá balada, ve které není potřeba nic vysvětlovat. Amyin hlas zde dokáže vytvořit emoci téměř sám.

Tears Dry on Their Own
Dokonalé propojení starého soulu a moderního popu. Za nakažlivou melodií se skrývá píseň o konci vztahu a o okamžiku, kdy člověk musí pokračovat dál.

Dočetli jste až sem? Skvělé! Teď je čas ponořit se do naší nabídky a najít si svůj nový oblíbený vinyl.