Historie žánru: Techno – Jak strojový zvuk z Detroitu sjednotil Berlín a dobyl svět

Začínáme v 80. letech ve zkrachovalém městě plném prázdných automobilových továren a postupně se přesuneme do temných opuštěných bunkrů rozdělené Evropy. Techno totiž není a nikdy nebylo jen bezduché „tuc-tuc“; je to zvuk budoucnosti, který se zrodil z ekonomické frustrace a stal se symbolem absolutní svobody.

Sledujte s námi cestu neúprosného 4/4 beatu z detroitských garáží až do proslulých berlínských trezorů a zjistěte, proč je pro tento elektronický žánr vinylová deska dodnes naprosto posvátným artefaktem.

Co je to vlastně Techno?

Pokud bychom měli techno hudbu jasně definovat a odlišit ji od jiných elektronických žánrů (jako je například house), vypadalo by to následovně:

• Definice: Forma elektronické taneční hudby (EDM), která je charakteristická rychlým, neúprosným a repetitivním 4/4 taktem, obvykle v tempu 120 až 150 úderů za minutu (BPM).
• Původ: Polovina 80. let, Detroit (Michigan, USA).
• Základní znaky: Futuristická až sci-fi estetika, téměř výhradní použití elektronických nástrojů (syntezátory, sekvencery a drum machines) a obrovský důraz na plynulé mixování DJem spíše než na klasickou slokovou a refrénovou strukturu písní.

Zrození ve stínech automobilek: Detroitská revoluce

Abychom pochopili syrovost techna, musíme pochopit tehdejší Detroit. V 80. letech bylo takzvané „Motor City“ symbolem amerického ekonomického úpadku. Obrovské automobilky zavíraly své brány, lidé přicházeli o práci a město se vylidňovalo. Právě toto město strojů, továren a kovu ale přímo volalo po hudbě, která by zněla stejně mechanicky a chladně.

Základy žánru zde položili tři středoškolští přátelé, dnes známí jako The Belleville Three – Juan Atkins, Derrick May a Kevin Saunderson. Byli to oni, kdo vzali strojově chladný, futuristický zvuk německých průkopníků Kraftwerk a geniálně ho propojili s hutným, rytmickým americkým funkem (P-Funkem). Derrick May tehdy popsal detroitské techno naprosto přesně: „Je to hudba, která zní, jako kdyby George Clinton a Kraftwerk uvízli společně ve výtahu.“

Pád zdi a sjednocení na parketu: Berlínská éra

Zatímco v USA se techno drželo převážně v undergroundových klubech, skutečně masovou kulturní revoluci spustilo až po přesunu přes oceán. Psal se rok 1989 a padla Berlínská zeď. Východní a západní mládež se najednou mohla svobodně potkávat, ale neměla mnoho peněz a často ani společnou řeč. Východní Berlín byl ale plný prázdných, opuštěných továren, elektráren a betonových bunkrů.

Techno – hudba bez textů, bez jasných politických proklamací a bez jakýchkoliv hranic – se stalo pro tuto ztracenou generaci dokonalým tmelem. Mladí Němci objevili americké detroitské desky a začali tvořit vlastní, ještě tvrdší a temnější zvuk. Vznikly legendární kluby jako Tresor, vybudovaný ve skutečném trezoru zrušené banky, a fenomén jménem Love Parade poprvé vynesl undergroundovou hudbu z temnoty přímo do ulic. Berlín se přes noc stal nezpochybnitelným světovým hlavním městem techna.

Nástroje revoluce

Celý tento žánr by pravděpodobně nikdy nevznikl bez nechtěného japonského hardwaru. V 80. letech uvedla firma Roland na trh bicí automaty TR-808 a TR-909, a o něco později i basový syntezátor TB-303. Záměrem bylo, aby tyto stroje nahradily živé kapely. Rockoví muzikanti je ale okamžitě smetli ze stolu, protože zněly „až moc uměle a plastově“, a přístroje brzy skončily v bazarech za pár dolarů.

Pro mladé hudební vizionáře to byl ale svatý grál. Za pakatel si koupili stroje, které uměly tvořit naprosto nové, nelidské, ale nesmírně hypnotické zvuky. To, co klasický hudební svět považoval za odpad, techno přetvořilo v hudební nástroje budoucnosti.

DJ kultura a 12" singl: Proč Techno a Vinyl patří k sobě?

Techno nikdy nebylo primárně určeno pro poslech v rádiu nebo jako podkres do auta. Bylo stvořeno pro temné kluby, aby ho DJové propojovali do nekonečných, hodiny trvajících setů pomocí dvou gramofonů.

Proč se ale elektronická taneční hudba odjakživa lisuje na velké 12palcové desky, na kterých je často jen jedna skladba pro každou stranu? Odpověď leží ve fyzice vinylové drážky. Díky tomu, že se hudba roztáhne na obrovskou plochu a točí se často rychlostí 45 otáček za minutu (místo klasických 33 ⅓), mohou být drážky vylisovány mnohem širší a hlubší. Zvuk díky tomu získá gigantický dynamický rozsah a dokáže přenést masivní, nekompromisní basy, které by na běžné plné LP desce nešly fyzicky vytvořit, protože by jehla při přehrávání vyskočila ven.

Navíc hmatatelný, fyzický kontakt s rotující deskou při rovnání rychlosti skladeb (tzv. beatmatching) dělá z mixování vinylů rituál, který digitální tlačítka nedokážou stoprocentně napodobit.

Závěr

Z oprýskaných garáží v Detroitu až po pulzující, potemnělé betonové zdi v Berlíně – techno prokázalo, že i ty nejchladnější stroje mohou mít obrovskou duši a že jediný neúprosný beat dokáže sjednotit miliony lidí napříč celým světem.

Láká vás zažít hypnotickou energii nezastavitelného beatu? Není nic lepšího než nechat rozeznít těžké basy přímo z analogové drážky. Prozkoumejte naši nabídku elektronické hudby a techna na vinylgarden.cz a proměňte svůj obývák v ten nejlepší undergroundový klub.

Dočetli jste až sem? Skvělé! Teď je čas ponořit se do naší nabídky a najít si svůj nový oblíbený vinyl.